Zvířata a expozice

Gundi saharský (Ctenodactylus gundi)
Gundi saharský má kompaktní tělo, krátké nohy, velké oči a malé boltce. Kůže vypadá jako příliš velká a vytváří záhyby. Pískově zbarvená srst je velmi jemná. Samec a samice vypadají stejně.
Třída | Savci (Mammalia) |
---|---|
Řád | Hlodavci (Rodentia) |
Čeleď | Gundiovití (Ctenodactylidae) |
Rozšíření | Afrika (severní Afrika - jihovýchodní Maroko, jižní Alžírsko, Tunisko, Libye) |
Biotop | poušť a polopoušť, kamenité stepi a polopouště (skalnaté pouště ) |
Potrava | části rostlin (části rostlin) |
Rozměry | délka těla 16–20 cm, délka ocasu 1–2 cm, hmotnost 175–195 g |
Rozmnožování | březost 73 dní, počet mláďat 1–4 |
Zajímavosti
Gundiové, středně velcí hlodavci s jemnou srstí, sice připomínají morčata, ale nejsou jim nijak blízce příbuzní. Gundiové jsou velice společenští, rodí velká osrstěná mláďata, a pokud se cítí ohrožení a nemají kam utéct, přitisknou se co nejvíc k podkladu, ztuhnou a zadrží dech, aby nebyli nápadní. Jejich přirozeným prostředím jsou skalnaté pouště, kde je lze často zastihnout, jak se ráno a navečer vyhřívají na balvanech. Pokud je vlhko či zima, tráví den v úkrytu, namačkaní těsně k sobě. Také v noci, za největšího denního žáru a v případě ohrožení nacházejí úkryt ve štěrbinách mezi skalami, a díky zploštělé hlavě a pružnému hrudnímu koši se dokážou vmáčknout i do velice úzké škvíry. Jsou rychlí a mrštní; dovedou nejen bleskově zmizet do nejbližšího úkrytu, ale také s lehkostí zdolávat i téměř kolmé skalní stěny. Gundiové jsou známí především mezi parazitology: například u gundiho saharského byl v 19. století poprvé objeven krevní parazit způsobující toxoplazmózu (kterou si v Česku spojujeme spíše s kočkami), a následně dostal podle gundiho jméno Toxoplasma gondii.
Chov v Zoo Praha
Gundie chováme od roku 2008, první mládě se narodilo (a bylo odchováno) v roce 2009.
Umístění v Zoo Praha | Afrika zblízka |
---|