Zvířata a expozice
Krajta Albertisova (Leiopython albertisi)
Má trojúhelníkovitou hlavu a zřetelný krk. Zbarvení je jednobarevné, zelenohnědé, s měňavým nafialovělým leskem. Hlava je tmavá, šupiny lemující tlamu jsou bílé.
Foto: Tereza Mrhálková, Zoo Praha
| Třída | Plazi (Reptilia) |
|---|---|
| Řád | Šupinatí (Squamata) |
| Čeleď | Krajtovití (Pythonidae) |
| Rozšíření | Austrálie (Nová Guinea a některé blízké ostrovy) |
| Biotop | travnaté území (nížinné deštné lesy, mokřady, parky) |
| Potrava | obratlovci (malí obratlovci) |
| Rozměry | délka těla 1,7–2,5 m, hmotnost 2 kg |
| Rozmnožování | Samice klade až 12 vajec, jejich inkubace trvá v průměru 2 měsíc |
Zajímavosti
KRAJTY OBECNĚ: krajty patří k velmi známým nejedovatým hadům, takzvaným škrtičům. Asi 30 druhů je rozšířeno v tropické části Starého světa, od Afriky přes Asii po Austrálii. Některé dávají přednost lesům, jiné obývají otevřenou savanu. Jsou to poměrně mohutní hadi se zřetelným krkem a trojúhelníkovitou hlavou. Největším druhem je krajta mřížkovaná, u které byla zjištěna rekordní délka více než 9,5 m. Zajímavé je chování samic v době rozmnožování. Krajty sice kladou vejce, ale na rozdíl od jiných vejcorodých hadů o ně po celou dobu inkubace pečují. Obtočí se kolem snůšky a přinejmenším ji hlídají. Navíc zajišťují vajíčkům správnou vlhkost a dokonce jsou schopné je zahřívat. Teplo vytvářejí záškuby svalů nebo se prohřejí na slunci. KRAJTA ALBERTISOVA: krajta Albertisova se zdržuje na zemi i na stromech. Samice pečuje o vejce, která obtáčí tělem a hlídá. Dovede výborně plavat a v případě nebezpečí často prchá do vody.
Chov v Zoo Praha
Chováme ji od roku 1992 a od roku 1996 ji také rozmnožujeme.
Hlavní nabídka
Sociální sítě
