Zvířata a expozice

Bodlín Telfairův (Echinops telfairi)
Malý savec se špičatým čenichem a tělem krytým svrchu bodlinami, což je vlastně přeměněná srst.
Třída | Savci (Mammalia) |
---|---|
Řád | Afrosoricidi (Afrosoricida) |
Čeleď | Bodlínovití (Tenrecidae) |
Rozšíření | Afrika (jihozápadní Madagaskar) |
Biotop | travnaté území, listnatý a smíšený les (suché lesy, savany, křovinatý buš) |
Potrava | bezobratlí (hmyz a další drobná zvířata, příležitostně plody) |
Rozměry | délka těla 12,5–17 cm, hmotnost 150–200 g |
Rozmnožování | Samice je březí 62–65 dní, počet mláďat ve 3-4. |
Zajímavosti
Na první pohled vypadá bodlín Telfairův jako ježek, zdání však klame. Podle současných poznatků nemá s ježkem mnoho společného a vnější podobnost vznikla zřejmě v důsledku obdobného způsobu života (hovoříme o takzvaném konvergentním vývoji). Bodlíni a jejich příbuzní tenreci jsou starobylou skupinou zvířat obývajících Madagaskar a některé oblasti Afriky, jejichž vzdálené příbuzné bychom našli mezi jinými prapůvodně africkými savci: hrabáči, slony, damany či bércouny. Jsou tak starobylí, že dokonce ani nemají některé ze znaků, které jsou jinak pro placentální savce typické: schopnost dokonale regulovat svou tělesnou teplotu či oddělený řitní a pohlavní otvor (místo toho mají podobně jako ptáci či vačnatci jedinou společnou kloaku). Bodlín Telfairův je samotář, který se s jinými příslušníky svého druhu setkává jen na krátkou dobu během rozmnožování. Aktivní je v noci, kdy se vydává za potravou. Den tráví schovaný v noře či ve stromové dutině – i když je to převážně pozemní tvor, dovede poměrně obstojně šplhat.
Chov v Zoo Praha
Historie chovu bodlínů je kupodivu docela dlouhá. První jedinci přišli v r. 1977 a od té doby chováme tento druh nepřetržitě dodnes. Přestože se bodlíni pravidelně rozmnožovali, první úspěšný odchov se dostavil až v r. 2011.
Umístění v Zoo Praha | Afrika zblízka |
---|