Zvířata a expozice
Koza domácí (Capra aegagrus f. hircus)
Popsat domácí kozu je prakticky nemožné, protože může být jednobarevná i strakatá, rohatá i bezrohá. Společným znakem, který podědila po divokých předcích, je výrazná bradka u samců a krátký ocas, který obvykle drží vztyčený kolmo vzhůru.
Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha
| Třída | Savci (Mammalia) |
|---|---|
| Řád | Sudokopytníci (Artiodactyla) |
| Čeleď | Turovití (Bovidae) |
| Rozšíření | Afrika, Asie, Jižní Amerika, Severní Amerika, Austrálie, Evropa (Vyskytuje se všude, kde žijí lidé, s výjimkou polárních oblastí.) |
| Biotop | travnaté území (lidská sídla) |
| Potrava | části rostlin (tráva, listy, výhonky, plody, kůra) |
| Rozměry | délka těla 1,1–1,3 m, délka ocasu 10–15 cm, výška v kohoutku 40–70 cm, hmotnost 25–55 kg |
| Rozmnožování | březost 145–152 dny, počet mláďat 1–3 |
Zajímavosti
Na světě existuje nejméně 200, možná však i více než 300 plemen koz, která jsou chována pro maso, mléko, kůži a vlnu. Za jejich předka dnes považujeme kozu bezoárovou z Přední a Střední Asie. Ke zdomácnění došlo zřejmě již před 12 000 lety a koza se záhy stala oblíbeným domácím zvířetem v mnoha oblastech, protože je velice nenáročná. Třebaže se říká „mlsný jako koza“, dokáže tento zástupce přežvýkavých sudokopytníků strávit ledacos, od bodláků po mladé stromky. V Dětské zoo se vám představí černě zbarvené kozy kamerunské, které patří mezi zakrslá plemena a lidé je chovají nejen pro užitek, ale i pro potěšení.
Chov v Zoo Praha
Jen těžko se dá zjistit, kdy byla v zoo chována první koza domácí v některé expozici. Záznamy dokládají, že od roku 1988 chováme kozy kamerunské, ale přesto je jisté, že tyto oblíbené kozičky bavily děti už v 70. letech.
| Umístění v Zoo Praha | Dětská zoo |
|---|
Hlavní nabídka
Sociální sítě
