Je to statná ještěrka s poměrně velkou hlavou. Samci mají hnědý hřbet a zelené boky, zvláště výrazné v době rozmnožování. Samice jsou zbarvené nenápadně, v rozmanité kombinaci hnědavých a šedých tónů s kontrastními černými skvrnkami.

Foto: Archiv Zoo Praha

Zajímavosti

JEŠTĚRKY OBECNĚ: do čeledě ještěrkovitých (Lacertidae) patří celkem zhruba 100 druhů plazů charakteristických štíhlým tělem, velkými šupinami na hlavě a dlouhým ocasem, který dokážou v případě nebezpečí odlomit. To jim poskytne čas na útěk a ocas jim později opět zregeneruje. Jak vlastní ještěrky, tak i další zástupci skupiny – například krátkonožky či paještěrky – obývají suchá místa v Eurasii a Africe, od pouští po světlé lesy. Dovedou rychle běhat a šplhat, ale jen jeden druh je vysloveně stromový. Samice většiny druhů kladou vejce, která mají protáhlý tvar a kožovitou skořápku. Druhy z chladnějších oblastí bývají vejcoživorodé a jsou známy také druhy, které se rozmnožují partenogeneticky, tedy nepohlavně (bez přítomnosti samce, z neoplozených vajíček).   JEŠTĚRKA OBECNÁ: zatímco noc tráví v norách, které si samy vyhrabou, přes den neúnavně hledají hmyz i jiné drobné živočichy, jimiž se živí, nebo se vyhřívají na osluněných místech, jako jsou kameny nebo klády. Na jaře se samci vydávají na výpravy za samičkami a svádějí o ně souboje s případnými soupeři. Nejprve se snaží vetřelce zastrašit – předvádějí své zbarvení a velikost bočním postojem s vysoko zvednutou hlavou, případně krouží kolem sebe. Dojde-li na přímé střetnutí, hrozí si s otevřenou tlamou a snaží se soka kousnout. Dominantního samce poznáte podle toho, že je zbarvený nejživěji a nejkontrastněji, zatímco slabší samečci postupně zcela vyblednou. Samice zahrabává vejce do půdy na slunných místech, nepečuje o ně.

Chov v Zoo Praha

Od jara 2014 obývá jedno z přírodních terárií na stezce Zakázance, která protíná skalní masiv a spojuje dolní a horní část areálu. V naší expozici by právě ještěrky obecné měly obstarávat nejvíce aktivity (ostatně vědecké jméno agilis znamená čilý).