Má světle rezavé až hnědé zbarvení srsti, břicho, nohy a přední strana krku jsou bílé. Středem hřbetu se táhne tmavý pruh, hříva je krátká, vztyčená a tmavá. 

Foto: Tomáš Adamec, Zoo Praha

Zajímavosti

Kiang býval považován za jeden z několika poddruhů osla asijského, avšak později byl vyčleněn jako samostatný druh. Jeho domovinou jsou náhorní plošiny Tibetu, kde v nadmořských výškách kolem 4 000 m n. m. klesají v zimě teploty pod -40 °C. Vytváření spíše méně početné skupiny a stáda vede dominantní klisna. Hřebci se k nim připojují jen v době říje. Svádějí o klisny prudké souboje, při nichž se snaží soupeře zasáhnout kopyty. Neméně útočně se chovají i klisnym, které střeží své mládě. Novorozený kiang je schopen už za hodinu následovat svou matku, od které se v prvních dnech vůbec nevzdaluje. Mladí samci se často sdružují do mládeneckých stád, dokud si nenajdou své vlastní teritorium. Kiangové vytvářejí tři poddruhy, kiang východní (E. k. holdereri) je z nich největší.

Chov v Zoo Praha

Jeden hřebec kianga žil v zoo v letech 1961−1971. Pak nastala dvacetiletá přestávka, až v roce 1991 byl chov obnoven.