Štíhlý druh s olivovým až hnědavým zbarvením a barevnými skvrnkami na hřbetní straně těla. Poddruh E. a. uzbekistanica, který v současné době chováme, má tmavě lemované okrouhlé skvrny, seřazené do pravidelných příčných řad.

Foto: Petr Velenský, Zoo Praha

Zajímavosti

JEŠTĚRKY OBECNĚ: do čeledě ještěrkovitých (Lacertidae) patří celkem zhruba 100 druhů plazů charakteristických štíhlým tělem, velkými šupinami na hlavě a dlouhým ocasem, který dokážou v případě nebezpečí odlomit. To jim poskytne čas na útěk a ocas jim později opět zregeneruje. Jak vlastní ještěrky, tak i další zástupci skupiny – například krátkonožky či paještěrky – obývají suchá místa v Eurasii a Africe, od pouští po světlé lesy. Dovedou rychle běhat a šplhat, ale jen jeden druh je vysloveně stromový. Samice většiny druhů kladou vejce, která mají protáhlý tvar a kožovitou skořápku. Druhy z chladnějších oblastí bývají vejcoživorodé a jsou známy také druhy, které se rozmnožují partenogeneticky, tedy nepohlavně (bez přítomnosti samce, z neoplozených vajíček). PAJEŠTĚRKA STEPNÍ: obývá rozlehlý areál od Rumunska po Mongolsko. V oblastech s písčitými půdami si hrabe hluboké nory, ve stepích využívá nor jiných živočichů nebo přirozených puklin. Samice klade až 12 vajíček.

Chov v Zoo Praha

Od roku 2006 chová Zoo Praha poddruh E. a. deseri, od roku 2011 také poddruh E. a. uzbekistanica. Oba poddruhy pravidelně rozmnožujeme.