Tiskoviny

Orel kejklíř (Terathopius ecaudatus )
Africký orel kejklíř patří mezi nejpestřejší a nejpůvabnější dravé ptáky na světě. Kromě rezavého hřbetu, černé hlavy a letek a červených nohou s kořenem zobáku a okolím očí je pro něj typický také nezvykle krátký ocas, který pod složenými křídly často ani není vidět. Své jméno získal díky typickému letu připomínajícímu balancování pouličního kejklíře.
Třída | Ptáci (Aves) |
---|---|
Řád | Dravci (Accipitriformes) |
Čeleď | Lapmrophiidae |
Rozšíření | Afrika (subsaharská Afrika) |
Biotop | travnaté území, listnatý a smíšený les (lesy, křovinatá savana, buš) |
Potrava | obratlovci ( malí živočichové, vejce) |
Rozměry | délka těla 48 cm, délka ocasu 12 cm, rozpětí křídel 187 cm, hmotnost 1,8–3 kg |
Rozmnožování | počet vajec 1, inkubace 52–59 dní |
Zajímavosti
Můžete ho zastihnout na savanách, jak létá nízko nad zemí a pročesává krajinu ve snaze vypátrat něco k snědku. Loví především drobné savce a ptáky, přičemž se k potravě obvykle snáší v úzké spirále. Jednotlivé dospělé páry si hájí stálé území, ale mladí ptáci bývají potulní a u bohatého zdroje potravy – např. termitišť v době rojení – se jich může shromáždit až padesát. Od dospělých jedinců se mladí liší natolik, že téměř ani nepůsobí jako stejný druh. Jsou totiž celí nenápadně hnědí, s modrozelenýma nohama a obličejem, které v pozdějším věku přecházejí do hnědé a teprve v dospělosti se barví do šarlatové.
Ochrana
V Červeném seznamu IUCN je veden jako ohrožený druh. Mezi příčiny jeho ohrožení patří mimo jiné narušování prostředí či otravy chemikáliemi.
Chov v Zoo Praha
Kejklíře mohli návštěvníci zoo pozorovat už v letech 1955−1958 a potom znovu v letech1960−1962. Po třicetileté přestávce přišel do zoo pár kejklířů v roce 1992. Ptáci pocházeli z přírody a v roce 1997 úspěšně zahnízdili. Bohužel samice o rok později uhynula, ale samec žije v zoo dosud. Jeho novou partnerkou se v roce 2007 stala samice pocházející rovněž z přírody, která k nám však přišla z Tierparku Berlín.
Umístění v Zoo Praha | Dravci |
---|