Tiskoviny
Zebřička australská (Taeniopygia castanotis )
Nejnápadnějšími znaky tohoto drobného pěvce jsou jasně červený zobák, hnědá příušní skvrna u samců a tmavé, bíle tečkované boky. Břicho a hruď jsou bílé.
| Třída | Ptáci (Aves) |
|---|---|
| Řád | Pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | Astrildovití (Estrildidae) |
| Rozšíření | Austrálie (téměř celá Austrálie s výjimkou severních a jižních vlhkých a chladných oblastí) |
| Biotop | travnaté území, listnatý a smíšený les (otevřená krajina, světlé lesy, křoviny ) |
| Potrava | bezobratlí, semena, plody (semena, plody, v době hnízdění drobný hmyz) |
| Rozměry | délka těla 6,5–7 cm, délka ocasu 3–3,5 cm, délka křídla 5–5,5 cm, hmotnost 10–17,5 g |
| Rozmnožování | počet vajec 2–7 (nejčastěji 5), inkubace 11–13 dní |
Zajímavosti
Patří snad k nejčastěji chovaným ptákům, a to nejen pro hezké zbarvení, ale i pro svou nenáročnost. Dříve byla nazývána zebřička pestrá a toto jméno zahrnovalo i zebřičku timorskou z Timoru a přilehlých indonéských ostrovů, která je dnes považovaná za samostatný druh. S nástupem jarních dešťů začíná u zebřiček období toku a hnízdění. Jsou to pospolití ptáci a vytvářejí hejna o několika desítkách jedinců – během hnízdění jich bývá až 50, v mimohnízdní době i dvakrát více. Základem hejn jsou trvalé páry. Samec i samice společně budují lahvovité hnízdo z rostlinného materiálu, vystlané peřím a srstí, které má postranní vchod. Oba rodiče sedí na vejcích a krmí mláďata, pro která loví hlavně hmyz.
Chov v Zoo Praha
V současné době druh nechováme.
Hlavní nabídka
Sociální sítě
