Tiskoviny

Sup kapucín (Necrosyrtes monachus)
Poměrně malý druh supa s celkově hnědým zbarvením. Lysý krk a temeno hlavy jsou pokryté krátkým peřím („kapucí“), neopeřená kůže je narůžovělá. Typický je dlouhý a tenký zobák s ostrou hákovitou špičkou.
Třída | Ptáci (Aves) |
---|---|
Řád | Dravci (Falconiformes) |
Čeleď | Jestřábovití (Accipitridae) |
Rozšíření | Afrika (subsaharská Afrika) |
Biotop | travnaté území (lesnatá savana, okolí lidských sídel) |
Potrava | zdechliny, bezobratlí (zdechliny, velký hmyz) |
Rozměry | délka 67–70 cm, rozpětí křídel 1,7–1,8 m, hmotnost 1,5–2,6 kg |
Rozmnožování | Samice snáší 1 vejce, na kterém sedí oba rodiče 48–54 dní. |
Zajímavosti
SUPI OBECNĚ: Supi plní v přírodě úlohu „zdravotní policie“ – létají nad krajinou a svým dokonalým zrakem pátrají po zdechlinách zvířat, kterými se živí a tím je pomáhají odklízet. Zužitkují je tak dokonale, že zbudou jen kosti, a nedělá jim problém ani zahnilé maso, které jiná zvířata žrát nemohou. Mnoho supů má dlouhý krk, který jim usnadňuje propracovat se zobákem hluboko do útrob velkého uhynulého zvířete, a takřka všichni mají silný ostrý zobák, kterým s lehkostí odtrhávají svalovinu z kostí. Aby si při tom neznečistili peří, mají hlavu i krk až na výjimky holé, nebo porostlé jen jemných chmýřím. V Americe, kde supi nežijí, přebrali jejich funkci v ekosystému kondoři, kteří však na rozdíl od supů po potravě pátrají také s využitím vynikajícího čichu. SUP KAPUCÍN: Úzký zobák dokáže prostrčit i do malých štěrbin mezi kostmi. Dostane se tak ke kouskům masa, které jsou pro větší supy nedostupné a na mršinách po nich zbydou. Jeho domovem je lesnatá savana. Často zalétává i k lidským obydlím, kde sbírá zbytky. Jeho početní stavy však klesají a patří k ohroženým druhům.
Ochrana
V posledních letech k jeho stavy v přírodě prudce klesají a je považován za ohrožený druh.
Chov v Zoo Praha
Chovali jsme je v letech 1954−1965, nově jsme chov obnovili v roce 2012.
Umístění v Zoo Praha | Dravci |
---|