Má pro krasky typickou, ale mezi jinými krkavcovitými ptáky velmi nezvyklou zelenou barvu, které vděčí za své české jméno. Černou pásku přes oko, červený zobák a červené nohy doplňují kaštanové letky křídel, oproti jiným kraskám navíc opatřené bílými skvrnkami na špičkách. Od jiných krasek se liší také delším ocasem.

Kraska zelenavá, foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Zajímavosti

Je to hlučný, ale plachý pták z příbuzenstva sojek a strak, který se zdržuje převážně v husté vegetaci a otevřeným prostranstvím se vyhýbá. Potravu si hledá na zemi i v korunách a tvoří ji nejrůznější menší živočichové včetně drobných savců a plazů. Často také plení ptačí hnízda. V českém prostředí proto bývá občas nazývaná kraska lovecká. V přírodě má její opeření převážně zelenou barvu, která vzniká smícháním modré strukturální (může za ni stavba peří, která specifickým způsobem láme a rozptyluje dopadající světlo) a žluté pigmentózní (způsobené žlutými karotenoidními pigmenty). Žlutý pigment ovšem krasky neumějí syntetizovat samy, získávají ho z potravy. Když jej nemají dostatek, jak se často stává v lidské péči, peří postupně „vybledne“ do modra. Ke stejnému jevu dochází také rozpadem pigmentu při nadměrném oslunění.