Tiskoviny
Kiang (Equus kiang)
Má světle rezavé až hnědé zbarvení srsti, břicho, nohy a přední strana krku jsou bílé. Středem hřbetu se táhne tmavý pruh, hříva je krátká, vztyčená a tmavá.
Foto: Tomáš Adamec, Zoo Praha
| Třída | Savci (Mammalia) |
|---|---|
| Řád | Lichokopytníci (Perissodactyla) |
| Čeleď | Koňovití (Equidae) |
| Rozšíření | Asie (Tibetská náhorní plošina v polohách 2 700−5 400 m n. m. – Čína, také Pákistán, Indie, Nepál a zřejmě i Bhútán; kiang východní se vyskytuje v čínských provinciích Quinghai a jihozápadní Xinjiang.) |
| Biotop | travnaté území, kamenité stepi a polopouště (stepi, náhorní plošiny) |
| Potrava | části rostlin (tráva, byliny) |
| Rozměry | délka těla 2,1 m, délka ocasu 40 cm, výška v kohoutku 1,3–1,5 m, hmotnost 250–400 kg |
| Rozmnožování | březost 12 měsíců, počet mláďat 1 |
Zajímavosti
Kiang býval považován za jeden z několika poddruhů osla asijského, avšak později byl vyčleněn jako samostatný druh. Jeho domovinou jsou náhorní plošiny Tibetu, kde v nadmořských výškách kolem 4 000 m n. m. klesají v zimě teploty pod -40 °C. Vytváření spíše méně početné skupiny a stáda vede dominantní klisna. Hřebci se k nim připojují jen v době říje. Svádějí o klisny prudké souboje, při nichž se snaží soupeře zasáhnout kopyty. Neméně útočně se chovají i klisnym, které střeží své mládě. Novorozený kiang je schopen už za hodinu následovat svou matku, od které se v prvních dnech vůbec nevzdaluje. Mladí samci se často sdružují do mládeneckých stád, dokud si nenajdou své vlastní teritorium. Kiangové vytvářejí tři poddruhy, kiang východní je z nich největší.
Chov v Zoo Praha
Jeden hřebec kianga žil v zoo v letech 1961−1971. Pak nastala dvacetiletá přestávka, až v roce 1991 byl chov obnoven.
| Umístění v Zoo Praha | Horní část zoo |
|---|
Hlavní nabídka
Sociální sítě
