Tiskoviny

Scink šalomounský (Corucia zebrata)
Má velkou hlavu, krátké nohy a tuhé, lesklé šupiny. Svrchu je zelený, někdy tmavě skvrnitý, zespodu žlutavý. Ocas je ovíjivý. V Zoo Praha druh aktuálně nechováme.
Třída | Plazi (Reptilia) |
---|---|
Řád | Šupinatí (Squamata) |
Čeleď | Scinkovití (Scincidae) |
Rozšíření | Asie (Šalomounovy ostrovy ) |
Biotop | tropický les (korunové patro tropických lesů) |
Potrava | části rostlin (listy stromů a další rostlinná potrava) |
Rozměry | Délka 45–75 cm, z toho ocas tvoří asi 55%, hmotnost 0,5 kg. |
Rozmnožování | Samice je březí 6–8 měsíců a pak rodí 1, výjimečně 2 mláďata. |
Zajímavosti
SCINK OBECNĚ: Více než 1 300 druhů ještěrů z čeledě scinkovitých se vyskytuje ve všech světadílech s výjimkou Antarktidy. Obvykle je dělíme na tři skupiny, z nichž nejpočetnější (a zároveň nejméně přehlednou) podčeledí jsou Lygosominae. Vlastní scinkové mají hladké šupiny, které jsou podložené kostěnými destičkami (takzvanými osteodermy), které jim dodávají kompaktní vzhled. Přispívá k němu i málo zřetelný krk, válcovité tělo a poměrně slabé a krátké končetiny. Někteří scinkové mají lámavý ocas, který při nebezpečí snadno odlomí a který jim pak doroste. Scinkové jsou převážně hmyzožraví ještěři, i když u některých druhů převažuje rostlinná potrava. Samice buď kladou vajíčka, nebo jsou vejcoživorodé. SCINK ŠALOMOUNSKÝ: Scink šalomounský se od ostatních druhů scinků liší tím, že žije ve skupinách. Je známo, že o mláďata pečují nejen rodiče, ale i jiní členové skupiny, a že se dokonce ujmou i cizího opuštěného mláděte, které se objeví v jejich teritoriu. Ocasem si pomáhají při šplhání v korunách stromů. Mají soumračnou aktivitu.
Chov v Zoo Praha
V Zoo Praha jsme tyto scinky chovali nepřetržitě od roku 1989 do září roku 2023. V současné době tento druh nechováme.