Tiskoviny
Kystráček indonéský (Philemon buceroides)
Je celkově hnědý, zespodu bělavý. Má stříbřité temeno, červenou duhovku a nízký hrbol u kořene zobáku.
Foto: Tomáš Adamec, Zoo Praha
| Třída | Ptáci (Aves) |
|---|---|
| Řád | Pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | Medosavkovití (Meliphagidae) |
| Rozšíření | Asie, Austrálie (Indonésie a severní Austrálie) |
| Biotop | listnatý a smíšený les (mangrove, monzunové, eukalyptové a další typy lesů s podrostem, kulturní krajina) |
| Potrava | bezobratlí, semena, plody (Kromě nektaru se živí i plody, semeny a bezobratlými.) |
| Rozměry | délka 32–36 cm, hmotnost 98–145 g |
| Rozmnožování | Samice snáší 2–4 vejce, sedí na nich 14 dní. |
Zajímavosti
Kystráčkové jsou pěvci úzce vázaní na určité druhy rostlin. Živí se jejich nektarem a na oplátku jim zajišťují opylování. Protože se nedokážou zastavit ve vzduchu před květem jako kolibříci, zavěšují se při sběru potravy na okolní větvičky, obvykle hlavou dolů, aby se k nektaru dostali. Jídelníček si zpestřují i hmyzem, který sbírají v květech, nebo dokonce loví v letu. Kystráček indonéský se často ozývá hlasitým chraplavým hlasem, a to i v noci, výjimkou není společný „zpěv“ v páru. Je to nápadný a pospolitý pták, který se často sdružuje do skupin. S oblibou vysedává na vrcholku stromu. V korunách také hnízdí. Hnízdo spletené z trávy má tvar hluboké misky a je zavěšené na tenkých větvičkách na obvodě koruny.
Ochrana
druh málo dotčený
Chov v Zoo Praha
Kystráček indonéský je v zoologických zahradách k vidění jen vzácně. V Zoo Praha jsme je nicméně chovali již v letech 1997 až 2002, kdy chov přerušila srpnová povodeň. Byl obnoven v roce 2010, kdy jsme získali pár od soukromého chovatele. V roce 2013 pak přišel další pár, tentokrát ze zoo ve Walsrode, ovšem pocházející z volné přírody.
Aktuálně je druh chován v zázemí.
Hlavní nabídka
Sociální sítě
