Tiskoviny
Zvonohlík zahradní (Serinus serinus)
Drobný, štíhlý druh pěvce s převážně zelenošedým zbarvením. Sameček má svítivě žluté čelo, nadoční proužek, kostřec a hruď, samička má žlutý jen kostřec a nadoční proužek.
Foto: Serinus serinus02
| Třída | Ptáci (Aves) |
|---|---|
| Řád | Pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | Pěnkavovití (Fringillidae) |
| Rozšíření | Afrika, Asie, Evropa (Většina Evropy, na východ do Asie po Černé moře) |
| Biotop | travnaté území, listnatý a smíšený les (Kulturní krajina s remízky a křovinami, okraje lesů, parky a zahrady, často v blízkosti vody) |
| Potrava | semena (semena, bobule, pupeny) |
| Rozměry | Délka 11−12 cm, ocas 4–6 cm, křídlo 7–8,5 cm, váha: 9–16 g |
| Rozmnožování | samice snáší 3−6 vajec, inkubace trvá 12−14 dní |
Zajímavosti
Zvonohlíka v naší přírodě zastihneme během léta, protože patří k tažným druhům. Na zimu odlétá do Středomoří. Hnízdí v keřích a v korunách stromů, vyhýbá se však lesům a dává přednost otevřené krajině s roztroušenými stromy. V zimě se sdružuje do menších hejn, která se na jaře rozpadají v souvislosti s hnízděním. V době hnízdění můžete spatřit žlutavého samečka, jak zpívá velmi hlasitě a vytrvale, často z vyvýšeného posedu. Jeho zpěv je dost jednotvárný, jakoby cvrčivý. Samice splétá miskovité hnízdo nepříliš vysoko v keřích nebo korunách stromů. Lze ho dobře identifikovat podle trusu mláďat, který se hromadí na okraji. Na vejcích sedí hlavně samička, mláďata krmí oba rodiče.
Chov v Zoo Praha
V současné době druh nechováme.
Hlavní nabídka
Sociální sítě
