Zoo Praha

E-vstupenka
Menu

Tiskoviny

Zoo Praha / Prague Zoo
 

Pisila čáponohá (Himantopus himantopus)

Má tenký rovný zobák a velmi dlouhé červenorůžové nohy, jinak je černobíle zbarvená. Bílá je hlava, krk, spodina, kostřec a ocas, černá jsou křídla, hřbet a proměnlivá kresba na hlavě (obvykle větší u samců). Mladí ptáci mají šupinovitou kresbu tmavých per.

Pisila čáponohá. Foto: Tereza Mrhálková, Zoo Praha Pisila čáponohá. Foto: Tereza Mrhálková, Zoo Praha

Třída Ptáci (Aves)
Řád Dlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleď Kulíkovití (Charadriidae)
Rozšíření Afrika, Asie, Jižní Amerika, Severní Amerika, Austrálie, Evropa (Má rozsáhlý areál – v Severní Americe od jihu USA po Patagonii, dále severní a subsaharská Afrika, ostrůvkovitě v Evropě, jižní a jihovýchodní Asie, Austrálie, Nový Zéland)
Biotop sladké vody (mokřady, mělké vody )
Potrava bezobratlí, ryby (drobní bezobratlí, pulci, rybí plůdek)
Rozměry délka těla 36–40 cm, délka ocasu 7–8 cm, délka křídla 21–25 cm, hmotnost 165–205 g
Rozmnožování počet vajec 3–6, inkubace 22–26 dní

Zajímavosti

Pisila čáponohá obývá rozlehlý areál a podle některých autorů jsou jednotlivé poddruhy uznávány jako samostatné druhy. Nominální poddruh Himantopus h. himantopus je rozšířen v pásu od západní Evropy po Střední Asii, v susaharské Africe a jižní až jihovýchodní Asii. Jméno čáponohá je více než příhodné – její červené nohy jsou totiž v poměru k tělu až neuvěřitelně dlouhé, takže skutečně vypadají, jako by si je vypůjčila od čápa. Patří mezi bahňáky a stejně jako typičtí příslušníci této početné skupiny si i ona potravu shání na rozhraní vody a souše. Právě délka nohou jí přitom umožňuje zavítat i do hlubší vody, kam již jiní bahňáci nemohou. V některých oblastech jsou pisily stálé, severnější populace jsou však tažné a migrují na velké vzdálenosti. V té době mohou vytvářet obrovská, až tisícihlavá hejna. V době hnízdění jsou monogamní a oba rodiče se podílejí na stavbě hnízda i péči o mláďata.  

Chov v Zoo Praha

Pisily bývaly vystavovány v takzvaném Bechyněho pavilonu vodních ptáků (dnešní Sečuán) ještě v 70. letech, ale podrobnější záznamy chybějí. Ptáci, které najdete v evropské voliéře Ptačích mokřadů, jsou zde chováni od roku 2010.

Umístění v Zoo Praha Ptačí mokřady