Tiskoviny
Parmička červenoocasá (Epalzeorhynchos bicolor)
Jak napovídá jméno, má tato parmička červenou ocasní ploutev, která kontrastuje s jinak černým tělem.
| Třída | Ryby paprskoploutvé (Actinopterygii) |
|---|---|
| Řád | Máloostní (Cypriniformes) |
| Čeleď | Kaprovití (Cyprinidae) |
| Rozšíření | Asie (Thajsko – povodí řeky Chao Praya, možná povodí Mekongu) |
| Biotop | sladké vody (zarostlé stojaté nebo pomalu proudící vody) |
| Potrava | rostliny i živočichové (všežravá – řasy i další části vodních rostlin, drobní bezobratlí, detrit) |
| Rozměry | délka 12 cm |
| Rozmnožování | počet jiker až několik tisíc, inkubace 12 hodin |
Zajímavosti
Parmičky rodu Epalzeorhynchos jsou v literatuře často uváděny pod jménem labea. Jako všichni zástupci kaprovitých ryb nemají zuby (potravu drtí výrůstky na žaberních obloucích), ústa mohou vysunout do jakési trubice a mívají až dva páry masitých vousků. Místo žaludku mají jen rozšířené střevo. Takřka vůbec se u nich nesetkáme s péčí o potomstvo, což kompenzují tím, že kladou velké množství jiker. Parmička červenoocasá je poměrně nesnášenlivá rybka, která nemá ráda společnost. Tření probíhá v proudící vodě, samice vypouští jikry volně mezi rostliny.
Ochrana
Parmička červenoocasá je endemitem Thajska, kde byla v minulosti považována za vyhubenou v přírodě. Později bylo několik přežívajících populací objeveno, ale z většiny míst svého původního výskytu vymizela a je proto považována za kriticky ohrožený druh. Viníkem byl označován dřívější nadměrný odchyt pro trh s akvarijními rybami, výzkumy ale tuto domněnku nepotvrdily. Pravděpodobným důvodem tak budou spíše změny v přirozeném prostředí, probíhající již od 70. let minulého století – například stavba přehrad a vysoušení rozlehlých oblastí mokřadů. Dnes se k nim přidává také znečištění a rozvoj infrastruktury, který narušuje vodní toky.
Chov v Zoo Praha
| Umístění v Zoo Praha | Indonéská džungle |
|---|
Hlavní nabídka
Sociální sítě
