Tiskoviny
Bodlinatka turecká (Acomys cilicicus)
Má pískové zbarvení se světlým břichem, velké vzpřímené boltce a holý šupinatý ocas. Tuhé chlupy na hřbetě jsou tmavohnědé.
Foto: Pavel Brandl, Zoo Praha
| Třída | Savci (Mammalia) |
|---|---|
| Řád | Hlodavci (Rodentia) |
| Čeleď | Myšovití (Muridae) |
| Rozšíření | Asie (malé území na jižním pobřeží Turecka) |
| Biotop | listnatý a smíšený les, kamenité stepi a polopouště (skalnatá místa ve světlých suchých lesích) |
| Potrava | části rostlin, bezobratlí (semena, části rostlin, hmyz) |
| Rozměry | délka těla 10 cm, délka ocasu 8 cm |
| Rozmnožování | Samice je březí 5-6 týdnů, rodí 3-5 mláďat. |
Zajímavosti
BODLINATKY OBECNĚ: Bodlinatky, dříve známé jako myši bodlinaté, dostaly jméno podle tuhých štětinovitých chlupů na hřbetě, tvořících jakési bodliny. Jsou to pospolití myšovití hlodavci, kteří žijí v různě početných koloniích. Obývají suchá stanoviště typu pouští a polopouští, některé druhy se zdržují i v blízkosti člověka. Živí se semeny i dalšími částmi rostlin, především ale bezobratlými a někdy i zdechlinami. Samice rodí několikrát ročně poměrně dobře vyvinutá mláďata, která jsou na rozdíl od jiných myších mláďat již při narození osrstěná, poměrně veliká, a dovedou se aktivně pohybovat a následovat matku – ke známým myším „holátkům“ mají tedy daleko. Bodlinatky většinou nestaví hnízdo vůbec nebo jen málo důkladné, ze suché trávy. Mláďata zůstávají v prvních dnech ukrytá a u některých druhů je kojí kromě matky i jiné samice z kolonie. Domovinou bodlinatek je Afrika, západní Asie a Středomoří, kam však byly zřejmě zavlečeny. V rámci areálu vytvářejí mnoho typů a jejich systematika je zatím neustálená. BODLINATKA TURECKÁ: od jiných druhů bodlinatek se způsobem života neliší. Obývá pouze několikakilometrový pás na jihovýchodním pobřeží Turecka, kde nastal v posledních letech intenzivní rozvoj turistické infrastruktury. Proto panují obavy o její budoucnost. Do evropských zoo se tato bodlinatka dostala prostřednictvím jediné březí samice, odchycené v přírodě. Později se podařilo získat z přírody i další jedince, takže se genetická základna rozšířila. Je aktivní hlavně v noci, žije ve skupinách a na péči o dobře vyvinutá mláďata se podílejí i jiné samice. O životě této bodlinatky máme zatím málo údajů.
Chov v Zoo Praha
Do evropských zoo se tato bodlinatka dostala prostřednictvím jediné březí samice, odchycené v přírodě. V pražské zoo ji chováme od roku 1999, první jedinci přišli přímo z Turecka.
Související článek
Miroslav Bobek: Výjimečná „myš“ z jižního Turecka
| Umístění v Zoo Praha | Afrika zblízka |
|---|
Hlavní nabídka
Sociální sítě
