Tiskoviny
Saranče stěhovavá (Locusta migratoria)
Dospělí v solitérní fázi jsou hnědaví s nádechem do zelena, ve stěhovavé fázi jsou hnědožlutí.
Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha
| Třída | Hmyz (Insecta) |
|---|---|
| Řád | Rovnokřídlí (Orthoptera) |
| Čeleď | Sarančovití (Acrididae) |
| Rozšíření | Afrika, Asie, Austrálie, Evropa (hojná v Africe, Asii, Austrálii a na Novém Zélandu, v Evropě mnohde vzácná) |
| Biotop | poušť a polopoušť, travnaté území (polopouště, travnaté oblasti ) |
| Potrava | části rostlin (části rostlin, v malé míře živočišná potrava) |
| Rozměry | délka 3,5–8 cm, váha až 1,5 g, stěhovavá fáze je menší než solitérní |
| Rozmnožování | počet vajíček 40–60, inkubace 2 týdny |
Zajímavosti
SARANČE OBECNĚ: Saranče patří mezi hmyz, do řádu rovnokřídlých, i když někdy jsou vyčleňovány samostatně. Od kobylek je poznáte snadno podle tykadel, která jsou krátká. Saranče patří neodmyslitelně k životu africké savany, kde představují jedny z četných malých býložravců. Vezmou zavděk tím, co zbývá po velkých kopytnících. Samičky kladou vajíčka do vlhké půdy, když pro ně nejprve vyhloubí krátkým kladélkem jamku. Z vajíček se líhnou bezkřídlé nymfy. Ty se před dosažením dospělosti několikrát svlékají a při tom rostou. Typické vrzání vyluzují saranče třením zadních stehen o okraj předních křídel. Kromě toho se ozývají i dalšími zvukovými projevy – jsou schopné dupat nohama, skřípat kusadly, luskat pohybem holení přes stehna nebo se ozývat za letu pomocí chvění křídel. SARANČE STĚHOVAVÁ: Z teplých oblastí Afriky, Evropy, Asie a Austrálie patří k dobře známým druhům hlavně jako takzvaný škůdce. Když totiž nastane období sucha, vyvine se z běžných populací stěhovavá forma. Tyto saranče mají silný shromažďovací pud a mohou vytvořit agregace až milionu jedinců. Jako obrovský mrak jsou unášeny vzdušnými proudy a po cestě spasou veškerý rostlinný kryt, na který narazí.
Chov v Zoo Praha
Chováme je jako expoziční druh od roku 2001.
| Umístění v Zoo Praha | Africký dům |
|---|
Hlavní nabídka
Sociální sítě
