Tiskoviny
Špaček čínský (Sturnia sinensis)
Našeho špačka připomíná snad jen špičatým zobákem, protože je převážně popelavě šedý, s bíločernými křídly.
Špaček čínský. Foto: Jiří Drábek
| Třída | Ptáci (Aves) |
|---|---|
| Řád | Pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | Špačkovití (Sturnidae) |
| Rozšíření | Asie (jižní a východní Asie včetně Japonska, Tchaj-wanu a Filipín, na většině území tažný) |
| Biotop | travnaté území (otevřená krajina včetně zemědělských oblastí a lidských sídel) |
| Potrava | rostliny i živočichové (hmyz, zelené části rostlin, plody) |
| Rozměry | délka 17 cm, hmotnost 61 g |
| Rozmnožování | Samice snáší 4 vejce do hnízda v dutině stromu či skály nebo v budově. |
Zajímavosti
ŠPAČCI OBECNĚ: Špačkovití (Sturnidae) jsou starosvětskou čeledí středně velkých pěvců nejčastěji tmavého zbarvení, často s kovovým leskem. Kromě vlastních špačků mezi ně patří také tropické majny, loskutáci či leskoptve. Jsou to obvykle pospolití ptáci a mnoho z nich vytváří obrovská hejna, která společně létají za potravou či na nocležiště. Ve velkých koloniích také často hnízdí. České jméno „špaček“ přitom není označením výlučné skupiny, která by byla jasně vyčleněná od ostatních špačkovitých, ale je volně užíváno napříč čeledí. Špačci tak obývají prakticky celý areál výskytu čeledi. Mnoho z nich je také známo svou schopností napodobovat nejrůznější zvuky, pro kterou bývají chováni v domácnostech. ŠPAČEK ČÍNSKÝ: Obývá otevřenou krajinu a nevyhýbá se ani zemědělské krajině. Potravu nezřídka sbírá na zemi mezi stády dobytka. Je pospolitý a v hejnech i hnízdí – mnohdy dokonce ve smíšených koloniích s jinými druhy špačků. Jedná se o méně běžný druh, který především v Číně rychle mizí.
Chov v Zoo Praha
Druh chováme od roku 2012.
| Umístění v Zoo Praha | Sečuán - pavilon ptáků z podhůří Himálaje |
|---|
Hlavní nabídka
Sociální sítě
