Tiskoviny
Loríček rudobradý (Psittaculirostris edwardsii)
Dospělí jsou převážně zelení, červenými tvářemi, žlutavým temenem a žlutým příuším. Je typický pohlavní dvojtvárností – samec má červenou hruď s tmavomodrým pruhem, samice zelenožlutou se širším modrým pruhem.
Foto: Archiv Zoo Praha
| Třída | Ptáci (Aves) |
|---|---|
| Řád | Papoušci (Psittaciformes) |
| Čeleď | Loriovití (Loridae) |
| Rozšíření | Asie (severovýchodní Nová Guinea) |
| Biotop | tropický les (lesy a jejich okraje, od nížin po vyšší polohy, také v blízkosti lidských sídlišť) |
| Potrava | plody (plody, především fíky, nektar, někdy i hmyz) |
| Rozměry | délka 18 cm, z toho délka ocasu 4,7–6,3 cm, délka křídla 10,3–11,8 cm, hmotnost 105 g |
| Rozmnožování | Snáší 2–3 vejce, na kterých sedí 19 dní – údaje z chovů. |
Zajímavosti
LORÝČKOVÉ OBECNĚ: loríčkové jsou malí papoušci s nápadně krátkým ocáskem, kteří svým způsobem života připomínají lorie. Blízce příbuzní jim však nejsou a také nejsou tak výhradně vázáni na nektar květů. Místo toho vyhledávají zralé plody, především fíky, při jejichž získávání se na větvích často věší i hlavou dolů. V zoo chováme dva novoguinejské druhy. LORÝČEK RUDOBRADÝ: Létají rychle, většinou v párech nebo malých hlučných hejnech. Aby dosáhli na potravu, visí ve větvích často hlavou dolů. Ve vrcholcích stromů je lze pozorovat v početných skupinách spolu s dalšími druhy.
Chov v Zoo Praha
Chováme je od roku 1997. První úspěšný odchov jsme zaznamenali v roce 2003, ale pak nastala přestávka. Od roku 2013 máme mláďata téměř každý rok, do roku 2024 jsme jich odchovali přes 20.
| Umístění v Zoo Praha | Papouščí stezka |
|---|
Hlavní nabídka
Sociální sítě
