Malý štíhlý hlodavec s pískovou až rezavohnědou svrchní částí těla, zespodu je žlutavý.

Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Zajímavosti

Syslové patří mezi takzvané zemní veverky. Žijí v koloniích na loukách s nízkým porostem, kde mají přehled o okolí. V minulosti se jednalo především o pastviny, meze, kosené louky a travnaté okraje cest. Tyto lokality však z velké míry zarostly, a tak se dnes syslům v Česku nejvíce daří na zatravněných letištích, v kempech, na golfových hřištích a obdobných místech. Zde si hloubí soustavy nor, které využívají k odpočinku, zimování i výchově mláďat a také jako úkryt před predátory. Na povrch se během dne chodí pást; na noc vstup do nory uzavřou zátkou z písku. Každý jedinec má přitom svou vlastní noru, ve které nikoho nesnese. Přesto udržují vzájemný kontakt hlavně pomocí různých zvuků, jimiž varují před nebezpečím. Mezi jejich nejvýznamnější predátory patřil v minulosti tchoř stepní, který se na sysly specializuje a v důsledku jejich úbytku je dnes sám kriticky ohrožený. Sysly ale loví také další lasicovité šelmy, kočky, lišky, psi a velcí draví ptáci. Jídelníček syslů zahrnuje nejen různé druhy trav, ale také pampelišky, jetel, řebříček a řadu dalších druhů lučních rostlin, z nichž konzumují jak zelené části, tak i kořeny, květy a semena. Kromě toho se syslové v malé míře živí také hmyzem (například cvrčky, housenkami, mravenci a larvami chroustů – takzvanými ponravami) a výjimečně i drobnými obratlovci a vejci na zemi hnízdících ptáků. U březích samic se nároky na bílkoviny zvyšují a živočišná složka tak tvoří až 2/3 přijaté potravy. Páření syslů probíhá brzy na jaře, záhy po probuzení ze zimního spánku. Mláďata se rodí za necelé čtyři týdny od spáření a při narození jsou to typická hlodavčí holátka: bez srsti, se srostlými víčky a zcela bezbranná. Rychle ale rostou, ve čtyřech týdnech (obvykle v průběhu června) začínají opouštět noru a v sedmi týdnech se již živí výhradně stravou dospělých. Syslové mají mimořádně dlouhý zimní spánek. Hibernací, jak se mu odborně říká, stráví i osm měsíců v roce. Spolu s plchem velkým se tak řadí k největším spáčům mezi českými savci. Jako první se k hibernaci ukládají samice, které v daném roce neměly mláďata – už koncem července. Během srpna je následují samice, které se rozmnožovaly, po nich samci a nakonec, během října, mláďata. K probuzení ze zimního spánku dochází až koncem března nebo v průběhu dubna následujícího roku. Dlouhé měsíce bez potravy vydrží syslové díky tukovým zásobám v těle (podkožní tuk představuje před zimou až 1/3 hmotnosti těla) a díky snížení metabolismu: teplota jejich těla klesá během nejchladnějších měsíců až na 4 °C a zpomaluje se jim dech i tlukot srdce.

Ochrana

Kriticky ohrožený druh v ČR

Chov v Zoo Praha

V Zoo Praha se nachází volně žijící kolonie syslů obecných. Vznikla díky úspěšnému reintrodukčnímu projektu, který začal v roce 2006 s cílem vrátit sysly do míst, kde se ještě v 60. letech 20. století vyskytovali. Z původní chovné a adaptační voliéry na stráni pod Sklenářkou se rozšířili do okolí a dnes je lze pozorovat ponejvíce v rozlehlém výběhu afrických kopytníků u Afrického domu, ve venkovním výběhu goril v Rezervaci Dja i u slonů. Během letního rozptylu kolonie pak bývají k vidění dokonce i podél Vltavy.

V roce 2024 začala Zoo Praha chovat sysly rovněž v ohradě koní Převalského na pražských Dívčích hradech. Do adaptační voliéry uvnitř ohrady bylo vypuštěno 30 jedinců a již o rok později se narodila první mláďata. Po stabilizaci chovu by odchovaní jedinci měli být vypouštěni do volné přírody v rámci záchranného programu.

Více zde: Návrat syslů do Trojské kotliny (zoopraha.cz)