Tiskoviny

Svišť lesní (Marmota monax)
Má zavalité tělo, krátké nohy i ocas a malé, okrouhlé boltce. Zbarvení je proměnlivé, od šedohnědé po skořicově rezavé. Pesíky na hřbetě mají bílé konce, což mu dodává melírovaný vzhled.
Třída | Savci (Mammalia) |
---|---|
Řád | Hlodavci (Rodentia) |
Čeleď | Veverkovití (Sciuridae) |
Rozšíření | Severní Amerika (od jižníAljašky přes Kanadu po jih USA) |
Biotop | travnaté území, listnatý a smíšený les (rozhraní světlých lesů a travnatých ploch) |
Potrava | části rostlin (hlavně tráva a byliny, také listy a výhonky) |
Rozměry | délka těla 35–50 cm, délka ocasu 10–15 cm, hmotnost 3–5 kg |
Rozmnožování | Samice je březí 31–32 dny a rodí jediný vrh (obvykle 3–5 mláďat) za rok. |
Zajímavosti
Svišť lesní je vyhlášený spáč – pravým zimním spánkem tráví více než 6 měsíců v roce. V té době mu tělesná teplota klesá až na 2 oC, předtím se ovšem důkladně vykrmí, takže přibere až o 2 kg navíc. Při výpravách za potravou je velice ostražitý a plachý. Dovede výborně plavat a neváhá ani šplhat na strom, pokud to vyžaduje situace. Raději ale zmizí v noře, kde se může bránit silnými hlodáky a drápy na předních nohou. Nory mohou být dlouhé až 14 m a mívají několik vchodů, krátké odbočky a komoru, v níž svišti odpočívají, odchovávají mláďata a hibernují. Svišť lesní je ze všech svišťů nejméně společenský, přesto může jednu noru sdílet několik zvířat.
Chov v Zoo Praha
Sviště lesní vídali návštěvníci zoo již v letech 1974−1987 na takzvané velké kuní stezce. Po její demolici nastala v chovu přestávka. Nová zvířata přišla v roce 2012. Samec a dvě samice si v novém prostředí výběhu společném s urzony kanadskými dobře zvykli a již v roce 2013 úspěšně odchovali první mláďata. V současné době jsou přitom svišti lesní v evropských zoologických zahradách velkou vzácností a v době příchodu jsme byli dokonce jedinou zoo, která je chovala. Chov byl ukončen v roce 2021.