Tiskoviny
Klokánek králíkovitý (Bettongia penicillata)
Má celkově šedavé zbarvení, poměrně štíhlé končetiny a dlouhý ovíjivý ocas.
Foto: Václav Šilha, Zoo Praha
| Třída | Savci (Mammalia) |
|---|---|
| Řád | Málozubí (Diprotodontia) |
| Čeleď | Klokánkovití (Potoroidae) |
| Rozšíření | Austrálie (jihozápadní Austrálie a přilehlé ostrovy) |
| Biotop | listnatý a smíšený les (světlé lesy) |
| Potrava | části rostlin (Houby, hlízy, tráva, pupeny) |
| Rozměry | délka těla 30−38 cm, délka ocasu 29−36 cm, hmotnost 1,2−1,6 kg |
| Rozmnožování | Samice je březí 21 den a rodí 1 mládě, které tráví ve vaku 90−110 dní. |
Zajímavosti
KLOKANI OBECNĚ: Klokani jsou typičtí vačnatci – samice má na břiše zvláštní vak, který dovede pevně uzavřít. Když se po asi měsíční březosti narodí mládě, je dlouhé jen 1−2 cm a naprosto nesamostatné. Přesto se musí samo vyšplhat po matčině břiše do vaku, najít struk a uchopit ho do tlamičky. Zde se pevně přisaje a živeno mateřským mlékem několik měsíců roste, než začne vykukovat ven. Ještě dlouho poté však pro něj vak představuje útočiště. Snaží se do něj vrátit dokonce i v době, když už je ve vaku přisátý jeho mladší sourozenec. Samice klokana totiž dokážou odchovávat v podstatě tři generace potomků naráz. Zatímco oplodněné vajíčko ještě čeká v klidovém stadiu v děloze, dalším mládě je ve vaku a to nejstarší už ho opustilo. Další zvláštností pohlavních orgánů samic vačnatců je to, že mají vyvinuté dvě dělohy, i když funkční je „na střídačku“ vždy jen jedna. Lidé si obvykle klokany představují, jak se ve skupinách pasou na trávě či dlouhými skoky uhánějí otevřenou krajinou. Ve skutečnosti však klokani mohou osidlovat nejrůznější prostředí včetně skal a hustých lesů, některé druhy dokonce žijí výhradně na stromech a obratně šplhají, a mnohé žijí samotářsky. Všichni však mají silné zadní končetiny a dlouhý ocas, s pomocí kterého udržují při pohybu rovnováhu nebo se o něj během odpočinku opírají. KLOKÁNEK KRÁLÍKOVITÝ: Je řazen do samostatné skupiny takzvaných krysích klokánků, kteří se od pravých klokanů v mnohém liší. Především jsou menší, mají jinak uspořádaný chrup, pestřejší jídelníček a pohyblivější ocásek. Klokánek králíkovitý tráví den ukrytý v lesním podrostu. K odpočinku si zde buduje kulovité hnízdo, přičemž materiál na jeho stavbu přenáší ve stočeném ocásku.
Ochrana
Úbytek populace klokánka králíkovitého má své kořeny už v dobách kolonizace Austrálie, kdy lidé na tento kontinent začali přivážet nové druhy zvířat. Malý vačnatec ze samostatné skupiny takzvaných krysích klokánků se stává kořistí například zdivočelých koček domácích. Výrazný pokles jeho populace je podle Mezinárodního svazu ochrany přírody zaznamenáván od počátku nového milénia. Zatímco v roce 2000 žilo na jihozápadě kontinentu a přilehlých ostrovech zhruba 250 000 jedinců, o 10 let později už jich bylo jen kolem 33 000. Klokánci králíkovití dál čelí predátorům a také podléhají nemocem. V Červeném seznamu proto i oni spadají do kategorie kriticky ohrožených.
Chov v Zoo Praha
Zoo Praha chová dva samce a jednu samici a klokánky se nám daří úspěšně rozmnožovat. Od roku 2001 jsme odchovali již 19 mláďat.
Články o klokáncích králíkovitých:
Hlavní nabídka
Sociální sítě
