Reintrodukce puštíka bělavého

Puštík bělavý. Foto: Tereza Mrhálková, Zoo Praha

Puštík bělavý (Strix uralensis) je po výru velkém druhou největší sovou Česka, a právě na pomezí Česka a Německa se nachází nejzápadnější část jeho areálu rozšíření. V rámci střední Evropy je nejpočetnější na Šumavě a v oblasti Bavorského lesa, kde je dnes populace odhadována na více než dvacet párů, optimistické odhady uvádějí dokonce padesát párů. V minulosti přitom z Česka, Německa i Rakouska zcela vymizel, a to vlivem úbytku původního primárního lesa, izolovaností populace, ale i odstřelem.

Návrat puštíků bělavých do přírody česko-německého pomezí začal v sedmdesátých letech minulého století z bavorské strany a v devadesátých letech i z české strany. Zpočátku byly sovy vypouštěny hlavně v okolí Českého lesa, od roku 2008 se vypouštění soustředilo na Šumavu. Zoo Praha se do projektu návratu puštíků do šumavských lesů zapojila poskytnutím vlastních odchovů poprvé v roce 2009, tedy pouhý rok poté, co se v trojské zoo v rámci obnoveného chovu vylíhlo první mládě. O rok později byla předána další tři mláďata. Převážena byla společně s rodičovským párem do adaptačních voliér, kde strávila několik týdnů, než mohla být oddělena a vypuštěna. Rodičovský pár se vrátil zpět do zoo, kde se mohl dále rozmnožovat.

Populace na Šumavě se začala od počátku projektu rychle stabilizovat i díky tomu, že puštíci přijali za své umělé budky, ve kterých začali hnízdit. S odhadovanou populací až dvaceti hnízdících párů byl reintrodukční projekt na Šumavě ukončen a populace je dnes již jen monitorována. Puštíka bělavého lze v současnosti v České republice považovat za stabilní druh, hlavně díky vypuštění celkem 106 mláďat z chovných stanic a zoologických zahrad.

Situace puštíků bělavých byla ale stále alarmující v Rakousku, které by mohlo být důležitým mostem mezi populací na Šumavě a v Bavorském lese a východními populacemi na Slovensku a ve Slovinsku. V roce 2013 jsme proto poskytli dva puštíky bělavé z geneticky velmi cenné linie do stanice pro sovy a dravce v Haringsee poblíž Vídně, aby se zapojili do rakouského reintrodukčního projektu. V roce 2021 jsme pak předali první tři puštíky z našeho chovu k vlastnímu vypuštění v rámci projektu Návrat puštíků bělavých (Habichtskauz Wiederansiedlung), vedeného Dr. Richardem Zinkem z Vetmeduni Vídeň. Další dva puštíci následovali v roce 2023 a tři v roce 2024. Ve věku dvou až tří měsíců odcestovali do vypouštěcí adaptační voliéry, aby posílili populaci puštíka bělavého středoevropského a mohli jsme brzy považovat tento druh za stabilní v celém areálu původního rozšíření.

Podle textu Antonína Vaidla pro časopis Trojský koník

Související:

• Na Šumavě budou vypuštěna mláďata puštíků
• Puštíci opustili voliéru na Šumavě
• Pražští puštíci pomáhají v Rakousku