Aktuálně ze Zoo Praha

Noční prohlídky byly pro velký zájem prodlouženy do září. Konají se každý pátek a sobotu od 20.00 a 20.30 hodin. Nutno se předem objednat na  pr@zoopraha.cz.

Lachtaní samička se za nedlouhou dobu, kdy ji mohou lidé obdivovat, stala velmi oblíbenou. Svojí hravostí a podvodní akrobacií si získává přízeň dětí i dospělých.

Neděle 15. září 2013 - Hudební procházky, VIII. ročník

V zázemí Pavilonu kočkovitých šelem se narodil samec tygra sumaterského. V Praze jde již o třetí generaci těchto mimořádně vzácných šelem. Znovuotevření pavilonu pro návštěvníky se kvůli klidu pro mládě výrazně oddálilo.

V pražské zoo se narodila další mimořádná mláďata. Jsou jimi čtyři štěňata jihoamerických psů pralesních. Jinde v Česku nejsou tyto šelmy k vidění.

Dětská zoo a přilehlé hřiště jsou od soboty 31. srpna 2013 opět otevřeny!

Lachtaní samice Abeba porodila včera v noci své druhé mládě. Pozorovat ho zatím bude možné na speciální televizi, později se vypraví do expozice.

Lachtaní samička narozená v květnu se dnes poprvé předvedla návštěvníkům. Do velkého bazénu bude chodit denně vždy na dopoledne.

Neděle 16. května 2010

Středa 6. března 2013

Veškeré úsilí směřovalo k sobotě. Úsilí ne týdnů nebo měsíců, ale řady let. V sobotu jsme otevřeli nejprve Údolí slonů a poté i Pavilon hrochů. Dvě jedinečné expozice, kterými Zoo Praha vstupuje do nové etapy svého vývoje.

V rámci Projektu Lazar se Australanům nedávno klonováním podařilo vytvořit raná stadia embryí tlamorodky zázračné. Tato na první pohled nepříliš atraktivní žába se na seznamu vymizelých druhů ocitla v 80. letech minulého století. Vyznačovala se tím, že polykala svá vajíčka a pulci se jí vyvíjeli v...

Vývoj šel dál, v evoluci vznikaly nové a nové, stále pokročilejší formy, naprostá většina jeho současníků dávno vyhynula, ale on přežil. Ambassador.

Jako jiní po dlouhých letech vzpomínají, co dělali v okamžiku, kdy se dozvěděli třebas o vypuštění Sputniku nebo o tragické nehodě princezny Diany, já nikdy nezapomenu, za jakých okolností ke mně přišla zpráva o porodu naší Moji.

Zuli jsme si pohorky, přebrodili říčku a dál šli po pralesní pěšině bosi.

Před půldruhým rokem jsme měli dost dobrých důvodů k přesvědčení, že Moju vypravujeme na to nejlepší myslitelné místo. Nyní toto přesvědčení prověřila skutečnost – a jsem moc rád, že jsme se nemýlili.

Přebrodil jsem hlubokou louži, která se vytvořila na dně, a po čtyřech se sunul dál. Do konce štoly chybělo už jen pár metrů. Zavolal jsem na geology nahoře, že jsem v pořádku, a posvítil si na skálu před sebou. Nedalo mi, abych se nedoplazil až k ní a nedotknul se jí. Teprve potom jsem se otočil k návratu.

Jako malý kluk jsem se nemohl nabažit pokladů přírodopisného kabinetu naší základní školy. Podél jedné jeho stěny se táhla řada vysokých skříní, v nichž byly uloženy staré sbírky nerostů, lastur, vypreparovaného hmyzu, lihových preparátů i vycpaných ptáků a savců. Prostor podél druhé stěny...