Paní Emilie

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  16. 07. 2012


Nacházíme se v Dolním Dobřejově. Časně ráno začne nakládka čtyř klisen koně Převalského do přepravních boxů. Čeká je cesta do Gobi B v západním Mongolsku. Cesta domů, cesta za svobodou.

V Dolním Dobřejově má Zoo Praha chovnou a aklimatizační stanici pro koně Převalského. Nachází se v překrásné a klimaticky extrémní krajině České Sibiře. Vznikla díky daru paní Emilie Truhlářové.

Sádrová busta paní Emilie Truhlářové, foto © Miroslav Bobek

Sádrová busta paní Emilie Truhlářové, foto © Miroslav Bobek, Zoo Praha

Obrázek této paní visí v jednom z hostinských pokojů tak zvané Vily. Profil krásné dámy ze třicátých, možná čtyřicátých let. Další fotografie je na schodišti. Zachycuje ji s manželem, významným činovníkem Juristické komory dr. Truhlářem, na výletu kdesi v Podkarpatské Rusi.

Paní Emilii se podařilo uchránit majetek, včetně statku a pozemků na Dolním Dobřejově, před znárodněním i měnovou reformou. A dokázala si ho užívat. Milovnice českého léta trávívala celé týdny na Dobřejově a v jarních či podzimních měsících ještě dlouho po osmdesátce cestovala po světě.

Protože sama neměla dědice a děsilo ji, že by Dolní Dobřejov měli „dostat komunisti“, odkázala ho pražské zoo. Bylo tehdy velmi složité všechno zadministrovat, ale roku 1983 byly konečně podepsány příslušné smlouvy.

Bohužel, bezmála dalších deset let trvalo a než do Dobřejova přišli první koně Převalského. Jak mi vyprávěl tehdejší ředitel Zoo Praha Bohumil Král, koně překvapení pro ně neznámou vysokou trávou zpočátku ve výbězích poskakovali jako srnky.

Toho se však paní Emilie Truhlářová už nedožila. Prý ji na sklonku života velmi zklamalo, že se budování výběhů a zařízení v Dolním Dobřejově tak protahuje…

Před pár týdny jsem se správců naší dobřejovské stanice, manželů Kardových, na paní Emilii vyptával. Přitom se pan Karda rozvzpomněl, že v komoře je její sádrová busta, a vyštrachal ji. Dost dobře ji nejde vystavit na nějaké frekventované místo, zničila by se. V tuto chvíli však již vzniká její bronzový odlitek.

Přemýšlím, kam bronzovou bustu paní Emilie umístit. Současně si ale kladu otázku, co by jí udělalo větší radost: jestli bronzová busta nebo skutečnost, že také díky jejímu daru můžeme koně Převalského vracet do jejich domova, do nekonečných mongolských stepí.

Psáno pro deníky VLP  

Vyfotografovat hroznýška tatarského byla výzva: okamžitě mizel v písku. Foto Miroslav Bobek

Bájný olgoj chorchoj má připomínat střevo naplněné krví. Píše se o něm také jako o písečném červu. Obojí je ostatně obsaženo v jeho mongolském jménu: „olgoj“ znamená tlusté střevo a „chorchoj“ červa. Těmto...

Ovíječ skvrnitý. Foto Miroslav Bobek

Prý to celé vzniklo tak, že když Holanďané začali na Jávě s pěstováním kávovníku a vcelku pochopitelně nepřáli polnímu pychu, pražili si místní obyvatelé kávová zrnka, která prošla trávicím traktem ovíječů skvrnitých....




Přihlášení k newsletteru