Opět na východě, v údolí Klášterů

Slavnostní předávání terénního auta a motocyklu. Zleva: pracovník organizace Pomáháme jim přežít – Mongolsko S. Dalajceren, ředitel národního parku Nömrög D. Naranbátar, Miroslav Bobek, guvernér okresu Chalchgol E. Bjambadžargal, mongolistka Veronika Kapišovská, předseda okresního zastupitelstva P. Itgeltögs, ředitel Pomáháme jim přežít – Mongolsko O. Ganbátar. Foto: David Broda, Zoo Praha

Následující den tento motocykl osedlal pracovník našeho projektu Dalaj – sám jsem dal přednost řízení auta – a z Chalchgolu jsme se přesunuli do osmdesát kilometrů vzdáleného údolí Klášterů. O něm se zde již opakovaně psalo: právě tam plánujeme vracet koně Převalského, a to pokud možno již od roku 2028. Ostatně cestou do údolí je ve stepi umístěna tabule oznamující, že se do těchto míst vrátí divocí koně.

Dalajceren a Ganbátar na okraji údolí Klášterů, u tabule oznamující, že se do této oblasti vrátí koně Převalského. Foto: David Broda, Zoo Praha

Údolí Klášterů je úchvatné, na podkladu jasně zelených trav rozkvetlé do všemožných barev, s nádhernými výhledy, které se každým okamžikem mění podle toho, jak se na vysokém nebi honí oblaka. Jsem si stále jistější, že nejen krásnější, ale ani vhodnější lokalitu s dostatkem pastvy i vody jsme vybrat nemohli.

Pohled na údolí Klášterů s naší základnou. Prozatím ji tvoří dvě jurty a kontejner. Foto: David Broda, Zoo Praha

Dva hektary, kde bude stát vlastní reintrodukční centrum, jsou vyměřeny k dlouhodobé zápůjčce naší organizaci Pomáháme jim přežít – Mongolsko, zatímco aklimatizační ohrady vzniknou na pozemcích Národního parku Nömrög. Projekty jsou již připravené, ale na místě jsme si ještě potřebovali upřesnit umístění jednotlivých staveb a také vztah ohrad k Hákovité řece a potoku Jižního kláštera. 

Druhá z aklimatizačních ohrad zasáhne do meandru potoka jižního Kláštera. Ganbátar s Janem Markem vybírají vhodné místo pro vyhloubení tůně. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Rozplánovali a vyměřili jsme to myslím dobře, rozhodně nejlépe, jak to šlo. Oproti původnímu zákresu jsme posunuli hlavní objekt reintrodukčního centra tak, aby byl v co nejpříhodnějším terénu, vybrali nejvhodnější umístění garáže a seníku a především se rozhodli, že do ohrad nezahrneme tok potoka, a už vůbec ne prudce tekoucí řeky, ale zakončíme je kus od nich a uvnitř vyhloubíme tůně. Teď ještě doladit dokumentaci, dostat již předjednaná razítka – a příští jaro by se mělo začít stavět.

Vyměřování a následně také vytyčování hlavního objektu reintrodukčního centra. Zleva Miroslav Bobek, Jan Marek a Ganbátar. Foto: David Broda, Zoo Praha

Jak to vypadá, na jarní pokládání „základního kamene“ bude velká sláva (byť tedy úplně jiná, než je pokládání základních kamenů u nás). Termín slavnosti se odvine od lunárního kalendáře a jeho šťastných dnů. Přitom zvolený šťastný den by měl být v konjunkci se dnem prasete, jehož přirozeností je rýt v zemi, a proto v jeho dnech je vhodné zahajovat stavební práce. Podle našeho klíčového mongolského spolupracovníka Ganbátara by sice tuto akci šlo udělat i jindy, ovšem tradice je tradice; nemluvě o tom, že nehodlám nic riskovat.

Vyhlížíme tedy den prasete – ale rozhodně tak nečiníme se založenýma rukama.

I v srpnu je údolí Klášterů plné květů. Na snímku žlutě kvetoucí mák islandský (Oreomecon nudicaulis). Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha