Pohledem ředitele

Neměl jsem pravdu, když jsem ochránci přírody Manfredovi nevěřil. Deset let jsem pochyboval, že jeho snaha zavést na hranicích biosférické rezervace Dja v Kamerunu pěstování kakaovníku přinese výsledek. Dlužím mu omluvu. „Plantáž“, kterou mi ukázal, mě usvědčila z omylu. Kakaovníky jsou...

Zhruba za tři neděle se našimi ulicemi začnou rozléhat výbuchy, jako by tu Sergej Bondarčuk natáčel velkofilm o obléhání Stalingradu.

Když budete mít štěstí a v našem pavilonu Indonéská džungle uslyšíte hlasy, které by stejně dobře mohly patřit hmyzu jako ptákům, nemusí jít o reprodukovanou nahrávku dotvářející atmosféru pralesa.

Na nohu mi stoupnul slon. Co stoupnul, dupnul!

To se nám to v posledních pár dnech zase pěkně sešlo.

Když doma přepnu na nějaký pořad s celebritami, moje žena obvykle nevychází z údivu a ani se nepokouší odhadnout, odkud by je měla znát. Seriál? Muzikál? Sport?

Slavný satirický román Gabriela Chevalliera Zvonokosy se odehrává ve Francii dvacátých let minulého století. Jako by však byl opsán z dění v současné pražské Troji.

Konečně je v tom jasno. Nebo alespoň jasněji.

Když ze své kanceláře vyjdu na terasu a podívám se směrem ke vchodu do zoo, mám výhled na mohutný starý strom. Nejkrásnější bývá na jaře, kdy růžově rozkvete. Přesto jsem k němu míval rozporný vztah. Je to trnovník akát – a s akáty jsme ve válečném stavu.