Sloní šlápnutí

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  29. 10. 2016


Na nohu mi stoupnul slon. Co stoupnul, dupnul!

Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Naštěstí to byl nejmenší z našich slonů; sameček, který váží sotva metrák.

Nijak jsem se tím netajil a docela mě překvapilo, když lidé začali sledovat, jestli nekulhám, a vyptávali se, zda to moc nebolelo.

Ale prosím vás, ani nekulhám, ani mě to nebolelo a nebolí. Já o tom napsal proto, že mi to udělalo radost!

To šlápnutí slůnětem je pro mne tečka na konci nejdůležitější kapitoly dlouhého příběhu, do kterého jsem vstoupil před necelými sedmi lety. Tehdy jsme měli v zoo příšerný sloninec ve stylu socialistického brutalismu a v něm postarší slonice Gulab a Shanti se sloním býkem Mekongem. Ani jedna ze slonic už nemohla mít mláďata a jenom málokdo věřil, že se podaří vybudovat nové, moderní zařízení na druhé straně zoologické zahrady, které náš chov slonů posune ze slepé koleje. A i když ve výstavbu nového pavilonu někteří věřili, stejně měli pochybnosti, že se do něj podaří získat perspektivní slonice. Však také tehdy někteří naši slonaři raději odešli pracovat do ciziny.

Dnes máme Údolí slonů a v něm celé sloní stádo, které zahrnuje i dvě mladé slonice ze Srí Lanky. V tomto roce obě – nejprve na jaře Janita a po ní teď na podzim Tamara – porodily svá první slůňata a ta se mají pořádně k světu! Je to neuvěřitelný úspěch našich chovatelů a celé zoo, stejně jako všech, kdo nám pomáhali a pomáhají. Dvě zdravá a čilá slůňata narozená v jediném roce nám ostatní evropské i americké zoologické zahrady mohou jen závidět.

Takže když mi mladší z obou slůňat duplo na nohu, bral jsem to málem jako vyznamenání.

Ale také mi to hned někteří začali závidět.

Ano, být chvíli s oběma slůňaty – a třeba si jedním i nechat šlápnout na nohu – je splněný sen. Vážně. Závidět mi to však nemusíte. Ono být ředitelem zoo obnáší nespočet jiných úkolů a povinností, které naopak připomínají spíš noční můru. Bez podobné odměny by to asi dost dobře nešlo dlouho vydržet…

Ostatně myslím, že každý, kdo se svou práci snaží dělat co nejlépe, může zažívat podobnou radost a zadostiučinění, jako když mně přeběhlo přes nárt to slůně. Jenom při jiné příležitosti.

Foto: Václav Šilha, Zoo PrahaFoto: Václav Šilha, Zoo Praha


Přísně chráněná oblast Velká Gobi A je větší než Švýcarsko, ale přesto byste se po ní mohli pohybovat celé týdny, aniž byste potkali jediného člověka. A nenarazíte zde ani na metr silnice, pouze na koleje vyjeté terénními...

Monocentropus balfouri s mláďaty, foto: David Šťastný

Když mi bylo devět nebo deset, dostal jsem brožovanou knížku s bílou obálkou. Napsal ji John Crompton a jmenovala se Život pavouka. Opakovaně jsem ji četl na základce, ale listoval jsem si v ní dokonce ještě na fakultě, před zkouškou...




Přihlášení k newsletteru




Seznamte se se zvířaty Zoo Praha prostřednictvím stovek nádherných fotografií a medailonků v novém a rozšířeném vydání oblíbené publikace.

V prodeji v našem e-shopu.