Sloní šlápnutí

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  29. 10. 2016


Na nohu mi stoupnul slon. Co stoupnul, dupnul!

Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Naštěstí to byl nejmenší z našich slonů; sameček, který váží sotva metrák.

Nijak jsem se tím netajil a docela mě překvapilo, když lidé začali sledovat, jestli nekulhám, a vyptávali se, zda to moc nebolelo.

Ale prosím vás, ani nekulhám, ani mě to nebolelo a nebolí. Já o tom napsal proto, že mi to udělalo radost!

To šlápnutí slůnětem je pro mne tečka na konci nejdůležitější kapitoly dlouhého příběhu, do kterého jsem vstoupil před necelými sedmi lety. Tehdy jsme měli v zoo příšerný sloninec ve stylu socialistického brutalismu a v něm postarší slonice Gulab a Shanti se sloním býkem Mekongem. Ani jedna ze slonic už nemohla mít mláďata a jenom málokdo věřil, že se podaří vybudovat nové, moderní zařízení na druhé straně zoologické zahrady, které náš chov slonů posune ze slepé koleje. A i když ve výstavbu nového pavilonu někteří věřili, stejně měli pochybnosti, že se do něj podaří získat perspektivní slonice. Však také tehdy někteří naši slonaři raději odešli pracovat do ciziny.

Dnes máme Údolí slonů a v něm celé sloní stádo, které zahrnuje i dvě mladé slonice ze Srí Lanky. V tomto roce obě – nejprve na jaře Janita a po ní teď na podzim Tamara – porodily svá první slůňata a ta se mají pořádně k světu! Je to neuvěřitelný úspěch našich chovatelů a celé zoo, stejně jako všech, kdo nám pomáhali a pomáhají. Dvě zdravá a čilá slůňata narozená v jediném roce nám ostatní evropské i americké zoologické zahrady mohou jen závidět.

Takže když mi mladší z obou slůňat duplo na nohu, bral jsem to málem jako vyznamenání.

Ale také mi to hned někteří začali závidět.

Ano, být chvíli s oběma slůňaty – a třeba si jedním i nechat šlápnout na nohu – je splněný sen. Vážně. Závidět mi to však nemusíte. Ono být ředitelem zoo obnáší nespočet jiných úkolů a povinností, které naopak připomínají spíš noční můru. Bez podobné odměny by to asi dost dobře nešlo dlouho vydržet…

Ostatně myslím, že každý, kdo se svou práci snaží dělat co nejlépe, může zažívat podobnou radost a zadostiučinění, jako když mně přeběhlo přes nárt to slůně. Jenom při jiné příležitosti.

Foto: Václav Šilha, Zoo PrahaFoto: Václav Šilha, Zoo Praha


Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Loni jsme v Zoo Praha označili satelitními vysílači čtyři kvakoše noční a stali svědky jejich fascinující cesty do zimovišť. Ale protože kvakoše zná jenom málokdo, nejprve stručné představení: Kdysi se těmto nevelkým...

Foto: Wikimedia Commons/Amada44

Obrázky nosorožce obklopeného samopalníky, kteří ho chrání před pytláky, k nám dosud přicházely z Afriky. Tento týden jsme však vstoupili do doby, kdy by podobné záběry mohly vznikat i v evropských zoologických zahradách.




eshop-trojskykonik

Poznejte zvířata pražské zoo prostřednictvím stovek nádherných fotografií a krátkých medailonků.

V prodeji v našem e-shopu.