V pátek 22. června 1934 přinesla odpolední Národní politika hned dvě zprávičky, které se vztahovaly k ještě ani ne tři roky otevřené Zoo Praha. Jedna z nich pojednávala o pomoci pražského hasičstva s přečerpáváním vody. V té druhé se mj. uvádělo: „Vlasta Burian věnoval pražské zoologické...

Dnes jsme měli v Zoo Praha zahajovat hlavní sezónu roku 2021. Skutečnost je taková, že dnes máme 200. den zavřeno. I při tom nejstřízlivějším odhadu nám od začátku koronavirové krize chybí tři čtvrtě milionu návštěvníků a propad našich příjmů odhadujeme již na 133 milionů korun…

Zachovat šance kriticky ohroženého druhu na přežití může i jediná elektrocentrála. A to není žádný teoretický příklad, nýbrž skutečnost. Takovou elektrocentrálu jsme loni financovali Zooparku Itatiba v Brazílii.

Když jsem minulou neděli přišel do návštěvnického prostoru pavilonu goril, Kamba se zrovna zvedla, kousek popošla, sebrala čerstvou větvičku a začala ji okusovat. Spadl mi kámen ze srdce. Znamenalo to, že je jí mnohem lépe než v předchozích dnech.

Skoro na každém výletu zahlédnu někde v trní u cesty střízlíka obecného. Třeba zrovna minulou neděli. Tentokrát mě však po návratu domů napadlo se podívat, jak tohoto drobného opeřeného sympaťáka označovali naši předkové. Nalistoval jsem příslušné heslo v jazykovém atlasu – a překvapilo mě...

Nedávno mě někdo označil u statusu, jehož autor si kladl otázku, jestli zvířatům v zoo chybí ty bledé nosaté opice, co chodí po zadních na druhé straně skel či mříží (k tomu podotýkám, že mříží je v naší zoo pomálu). Zanedlouho mi někdo obdobný, byť méně barvitě formulovaný dotaz, poslal...

Seznam krmiv pro zvířata v naší zoo obsahuje téměř pět set položek. Našli byste na něm nejen různé druhy mas či zeleniny, ale také cvrčky několika velikostí nebo květy rostlin, nemluvě o speciálních granulích, sušenkách a krmných směsích. Jak ale takový seznam vypadal v minulosti? Na to jsem našel...

Sloní samičku Amalee vyvedla moje přítomnost poněkud z míry. Nesnažila se jako obvykle pobíhat po stájích v Údolí slonů sem a tam, ani dělat chovatelům jiné naschvály a pravidelný veterinární trénink absolvovala až překvapivě ukázněně. Naopak o málo starší Lakuna, která se většinou chová...

Hrad v Silifke mě zvlášť nelákal; podobných hradů jsem na jižním pobřeží Turecka viděl v uplynulých dnech už několik. A tak zatímco moji spolucestovatelé šplhali ke zřícenině, přešel jsem k silnici a začal stopovat. Měl jsem štěstí. Po chvíli už jsem vystupoval na kraji krásného borového porostu...