Piedestal pro „žabotlama“

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  29. 05. 2021


Analýza 27 621 fotografií ptáků na Instagramu ukázala, že esteticky nejvíce atraktivním opeřencem je – lelkoun. Nečekané zjištění výzkumu, který uskutečnili němečtí badatelé Katja Thömmes a Gregor Hayn-Leichsenring, pochopitelně zaujalo světová média; i ta jej však do určité míry relativizovala. Lelkounovi rozhodně nelze upřít zajímavost ani značnou bizarnost, ovšem označit ho jako esteticky nejvíce atraktivního ptáka, nad tím mnozí pozvedáme obočí a dotčenou pasáž si podtrháváme nesouhlasnou vlnovkou.

Lelkoun soví, foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha Lelkoun soví, foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Lelkouna sovího – zdaleka nejznámějšího z více druhů lelkounů – uvidíte i v naší zoo, a to ve voliéře u vstupu do Darwinova kráteru. Tedy uvidíte ho, když se budete hodně pozorně dívat. Bude-li sedět na větvi, jen stěží ho odlišíte od suchého pahýlu. Mívaly s tím problém i andulky, které obývají stejnou voliéru a namnoze mu v dojmu, že si sedají na větev, usedaly na hlavu.

České jméno lelkouna akcentuje jeho příslušnost do poněkud extravagantního řádu lelků, kteří se vyznačují nenápadným zbarvením, širokou hlavou s velkýma očima a slabýma krátkýma nohama. Anglické jméno Frogmouth zase zdůrazňuje extrémně široký zobák; kdyby se „žabotlam“ už neříkalo jednomu typu lokomotivy, navrhoval bych, abychom tak lelkouny označovali i v češtině.

Výzkum, který lelkouna – doposud považovaného za „nejnešťastněji vyhlížejícího ptáka na světě“ – pomyslně vyzdvihl na estetický piedestal, spočíval v celkem jednoduchém výpočtu: Vedle počtu lajků se u každé fotografie zohlednil čas jejího zveřejnění a velikost účtu. Výsledné číslo ukazuje, zda ta která fotografie – a následně ta která skupina ptáků – obdržela vyšší či nižší počet lajků, než by se dalo předpokládat. A lelkouni byli sice zachyceni na relativně málo fotografiích, ty však dostaly nad očekávání vysoký počet lajků.

Je pravda, že i snímky s lelkounem pořízené v naší zoologické zahradě mají na sociálních sítích úspěch. Vždycky jsem byl ovšem přesvědčen, že to je spojeno s jeho mistrovskou kamufláží a s výjimečným vzhledem, který v sobě spojuje překvapivé a současně i pro člověka přitažlivé prvky jako jsou velké, dopředu hledící oči nebo široká „tlama“. Proto jsem také výsledek výzkumu Thömmesové a Hayn-Leichsenringa bral sice jako zásah do desítky – jenže vedlejšího terče.

Němečtí vědci sice operují s pojmy jako „chování motivované estetickou přitažlivostí“ nebo „zkoumání estetických univerzálií“, avšak počet lajků nelze dávat automaticky do korelace s estetickými hodnotami. Jistě, některé snímky lelkouna tyto hodnoty jistě mají, ale pro jejich úspěch je klíčová výjimečnost a překvapivý vzhled i chování tohoto ptáka. To ostatně ve svém článku připouštějí také Thömmesová a Hayn-Leichsenring, když píší, že v estetické přitažlivosti ptačích fotografií podle všeho hrají roli zajímavost, výstřednost a situační kontext. K tomu bych asi dodal jenom tolik, že totéž platí nejen pro fotografie ptáků, ale pro náš zájem o zvířata vůbec.

Psáno pro MF Dnes


Mladé batagury bengálské uvidíte už brzo v pavilonu Čambal. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Nejenže jde o jednu z nejvzácnějších i nejkrásnějších želv světa. Navíc je to želva s příběhem, který v sobě nese prvky hollywoodského blockbusteru: šokující odhalení, zoufalé pátrání, špiónku zastírající svou...

Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Tenhle týden jsem se opět pokusil vyfotografovat lovící stříkouny. Předem říkám, že jsem neuspěl. Ale zajímavé to bylo, to tedy ano!




Přihlášení k newsletteru