Fauna Dja

Lesy Konžské pánve jsou domovem přibližně 400 druhů savců, 1000 druhů ptáků, 280 druhů plazů, více než 200 druhů obojživelníků, 700 druhů ryb, o bezpočtu bezobratlých nemluvě. Asi čtvrtinu z nich najdeme v pralesích Dja v jižním Kamerunu.

Biosférická rezervace Dja je významná kvůli ochraně ohrožených druhů savců: gorily nížinné, šimpanze, mandrila, slona pralesního nebo tří druhů luskounů. Všechna tato zvířata a mnohá další ubývají zejména v důsledku pytláctví a ztráty svého přirozeného prostředí.

Klíčové druhy v kamerunské rezervaci Dja

Foto: Lucie Vejmelková

Gorila nížinná (Gorilla gorilla gorilla)

Je sice nejpočetnějším a nejrozšířenějším poddruhem goril, jejich úbytek je však znepokojivý. Při tomto tempu by tak během tří generací (zhruba 50 let) gorilí populace poklesla o 80 %. V současnosti žijí asi dvě třetiny goril nížinných v Kongu, čtvrtina v Gabunu a desetina v Kamerunu, přičemž naprostá většina (78 %) se vyskytuje mimo chráněná území. V rezervaci Dja se početnost goril odhaduje na zhruba 1 250 jedinců.

Pralesní mýtiny, zvané ve střední Africe bai, jsou shromaždištěm zvířat, která sem vycházejí za vodou, bahnem, minerály či vodními rostlinami. Lákají sem stáda slonů a buvolů pralesních (na snímku), antilop bongo, ale také goril nížinných. Snímek je z rezervace Dzanga Sangha ve Středoafrické republice, u hranic s Kamerunem. Foto: Miroslav Bobek

Slon pralesní (Loxodonta cyclotis)

Velcí savci jako sloni a lidoopi sehrávají v lesních ekosystémech klíčovou roli coby šiřitelé semen. Těch bylo v trusu pralesních slonů zjištěno na sto druhů. Tato zvířata tak napomáhají regeneraci pralesa a udržují jeho biodiverzitu. Jejich lov může vést k narušení vazeb mezi jednotlivými organismy, což v konečném důsledku může dokonce mít za následek zhoršení dopadů klimatických změn v dané oblasti.

Mezi zemědělci hospodařícími v blízkosti pralesa mají sloni image škůdců ničících úrodu. Jsou však stříleni z nejrůznějších příčin, včetně lovu pro maso a slonovinu.

Ve světovém měřítku populace slonů pralesních během deseti let klesla o více než polovinu. V Biosférické rezervaci Dja byl tento pokles ještě drastičtější. Ještě kolem roku 2000 zde žila asi tisícovka slonů. Dnes se jejich počet odhaduje na 150 až 300 jedinců.

Luskoun bělobřichý, který byl na prodej u pouličního stánku s bushmeatem. Foto: Miroslav Bobek

Luskouni

Luskouni jsou v současnosti patrně nejvíce pašovanými savci na světě, a to zejména kvůli šupinám, po nichž je v Asii velká poptávka. Používají se totiž v „tradiční“ medicíně a populace asijských luskounů již „nestíhá“ pokrývat poptávku. Pozornost se tedy obrátila i do Afriky. Kromě toho je jejich maso vyhledávané coby luxusní pochoutka.

V kamerunské rezervaci Dja žijí tři druhy luskounů. Dva stromové, luskoun bělobřichý (Phataginus tricuspis) a luskoun dlouhoocasý (Phataginus tetradactyla), a pozemní luskoun velký (Smutsia gigantea).

Další živočichové z Dja

Šimpanzi z Dja na snímku z fotopasti. Foto: Ministère des Forêts et de la Faune, Cameroun / Zoological Society of London

Šimpanz (Pan troglodytes troglodytes)

Ve střední Africe obývají šimpanzi a gorily nížinné zhruba stejný areál a i když je zde populace šimpanzů menší než ta gorilí, je stabilnější. Zřejmě je tomu proto, že oproti gorilám jsou šimpanzi pro pytláky hůře polapitelní. Výhodou je jejich menší vzrůst, větší mrštnost i nomádský způsob života. Jejich skupiny se potulují lesem, kdežto tlupy goril jsou více usedlé. To vše z nich dělá nesnadnou kořist. I tak jsou vedeni na Červeném seznamu IUCN jako ohrožený druh. Početnost šimpanzů v rezervaci Dja se odhaduje na 2 300 jedinců.

 Bongo nížinný na snímku z fotopasti, kterou jsme poskytli strážcům Biosférické rezervace Dja.

Bongo nížinný (Tragelaphus eurycerus eurycerus)

Skrytě žijící antilopa, u níž samci bývají samotářští, samice se mohou sdružovat do menších skupinek. Ve větších počtech se zdržují na mýtinách. Bongo nížinný je široce rozšířený v lesích Konžské pánve a západní Afriky. Na rozdíl od kriticky ohroženého poddruhu, bonga horského, kterého chováme v pražské zoo, je poměrně běžný.

Levhart na snímku z fotopasti z rezervace Dja. Foto: Ministère des Forêts et de la Faune, Cameroun / Zoological Society of London

Levhart (Panthera pardus)

Levhart je vrcholovým predátorem v africkém deštném lese. V pralesích Dja je však dosti vzácný, od poloviny 90. let byl jeho výskyt doložen jen dvakrát. Jako největší šelma v oblasti je obávaný a setkání s člověkem obvykle nekončí dobře ve prospěch levharta. V domorodém léčitelství se například jeho kosti používají jako afrodiziakum.

Ptáci

Turako velký. Foto: Daniel Frynta

V oblasti Dja bylo zaznamenáno kolem 360 druhů ptáků. Turako velký (Corythaeola cristata) patří k druhům, které je možné potkat poměrně běžně. Často se sdružují do malých skupinek. Turakové tvoří samostatný řád s nejasnými příbuzenskými vazbami. Živí se rostlinnou potravou včetně plodů, sehrávají tak důležitou roli v šíření semen stromů. To ostatně platí i pro zoborožce, kteří ovšem nepohrdnou ani drobnými živočichy, a kterých žije v Dja hned několik druhů.

Upytlačení zoborožci hrubozobí  (Ceratogymna atrata) u rezervace Dja. Foto: Miroslav Bobek

V lesích střední Afriky má původ oblíbený ptačí chovanec papoušek šedý neboli žako (Psittacus erithacus). Kvůli nadměrnému pašování a obchodu se zvířaty se však dostal na seznam ohrožených druhů. Víc jak polovina odchycených papoušků uhyne ještě než se dostane na trh. V roce 2016 byl proto úmluvou CITES zakázán veškerý mezinárodní obchod s tímto druhem.

Papoušky šedé občas chovají i lidé v blízkosti rezervace. Foto: Daniel Frynta

Pozoruhodným druhem je vranule šedokrká (Picathartes oreas), žijící pouze ve středoafrických lesích. Patří do samostatné čeledi, pro níž jsou typická barevná lysá kůže na hlavě. Pod skalními převisy si staví miskovité hnízdo z hlíny. Živí se hmyzem a malými obratlovci. Dokonce cíleně sleduje průvody agresivních mravenců rodu Dorylus, a sezobává hmyz těmito mravenci ukořistěný. V Dja hnízdí asi 50 párů tohoto pěvce.

Vranule šedokrká. Ilustrace: Pavel Procházka

Hnízda vranulí v Dja. Foto: Madjaye Stéphane Maril

 Plazi, obojživelníci a ryby

Mladý krokodýl konžský, zabavený pytlákům strážci rezervace, byl vypuštěn zpět do řeky Dja. Foto: Miroslav Bobek

Krododýl konžský (Osteolaemus osborni) byl donedávna považován za poddruh krokodýla čelnatého. Nyní se soudí, že jde o druhy dva. Jde o poměrně malého zástupce krokodýlů, dorůstající „jen“ do délky 1,5 metru. Díky malému vzrůstu i podobné stavbě těla mohou připomínat jihoamerické kajmany. Kromě ryb a drobných obratlovců se živí také velkými bezobratlými – měkkýši a korýši.

Obojživelníci patří ke skupinám živočichů, kteří snadno unikají pozornosti. Ropucha gabunská (Sclerophrys tuberosa) se vyznačuje mnoha špičatými výrůstky na kůži, které jí poskytují maskování i fyzickou ochranu. Foto: Daniel Frynta

Řeka Dja má i svůj endemický druh ryby, sumečka peřovce pardálího (Synodontis pardalis), který se chová také jako akvarijní rybka. Ilustrace: Pavel Procházka

Ohrožení fauny v kamerunské rezervaci Dja

Foto: Daniel Frynta

Pytláctví

Představuje významný faktor ohrožující místní faunu, a to ani ne tak z hlediska konzumace masa divokých zvířat (bushmeatu) na místě, ale kvůli tlaku trhu, ať už jde o nasycování poptávky z měst nebo – v případě luskounů – o nelegální obchod s jejich šupinami, které jsou ve velkém exportovány do Asie jako artikl pro orientální medicínu.

Povolen je lov běžných druhů zvířat, a to pouze pro osobní spotřebu, nikoli již další prodej, o pobíjení ohrožených druhů zvířat vůbec nemluvě. Například za zabití gorily hrozí pokuta tři až pět milionů středoafrických franků (přibližně 120 až 200 tisíc korun) a pět až sedm let vězení.

Pytláci operují samostatně i v ganzích. Nejčastějšími metodami je chytání do ok a střílení. Samotných strážců rezervace zároveň není tolik, aby zvládli uhlídat všechny cesty. Celkem je jich kolem 60 (údaj z roku 2022), tedy jeden strážce na 8 800 ha.

Vypalování lesa

Děje se zejména kvůli získání půdy, obvykle pro pěstování plodin. Podle kamerunských zákonů pak tato půda patří tomu, kdo kus lesa vypálil. Důsledkem je jednak zmenšování souvislého lesního porostu a s ním i chráněné plochy – vypálená území jsou následně z rezervace vyjmuta, a také je ubírán prostor Bakům, kteří – pokud nejsou usazení – žádnou půdu oficiálně nevlastní, a tedy na dané území nemají nárok.

Přehrada Mékin

Nachází se na řece Dja v jejím západním ohybu a byla dokončena v roce 2018. Za její stavbou stojí společnost China National Electric Engineering. Přehrada má kapacitu 940 milionů m3 vody / 15 megawattů a má dodávat proud do osmi komun.

Při stavbě však nebyly dostatečně zohledněny dopady na životní prostředí a místní obyvatelstvo. Zatopení rozsáhlého území připravilo část obyvatel o plochy užívané k obživě, což může vést k socioekonomickým problémům a vzrůstu pytláctví. Lesy kolem zatopeného lesa mohou být také převedeny do nižší klasifikace, což umožní těžařům další kácení. Přehrada rovněž negativně ovlivňuje kvalitu vody.