Rostliny

K atmosféře pralesa patří i padlé stromy. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Rostliny v interiéru

Skladba rostlin uvnitř pavilonu plně respektuje geografickou příslušnost k oblastem výskytu goril v přírodě a zprostředkovává tak návštěvníkovi věrohodný dojem afrického rovníkového pralesa.

V návštěvnickém prostoru tvoří stromovou kostru věrné betonové imitace pralesních velikánů s typickými lištovitými a chůdovitými kořeny, které ukotvují obrovskou hmotu dřevin ve vlhké půdě deštného lesa.

Ze živých stromů zde spatříte především smokvoně Ficus lyrata s velkými kožovitými listy ve tvaru kytarového těla a Ficus cyathistipula s drobnějšími vejčitými listy. Plody obou druhů se podobají fíkům, ale nevyužívají se k potravinovým účelům. Životní strategie těchto dřevin začíná v koruně jiného stromu, odkud spouštějí své kořeny k zemi a těsně ho obepínají, až jej zcela zaškrtí. Odtud pramení lidový název „strom škrtič“. Zvláštností ze živočišné říše jsou stravovací návyky goril, které požírají listy těchto stromů, ačkoli při poranění vylučují bílý jedovatý latex jako obranu proti býložravcům.

Zahradníci vysázeli v interiéru desítky vzrostlých rostlin původem z Afriky. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Keřové patro zastupuje mnoho druhů. Nejvýraznější z nich, Strelitzia nicolai, upoutá svými obřími, banánovník připomínajícími listy a vzrůstem hodným spíše stromů než bylin. Na rozdíl od Strelitzia reginae, známé z květinářství pro své „papouščí“ oranžové květy, kvete bíle.

Další spíše stromovitou bylinou je kapradina Cyathea sp. s více než metrovým kmenem. Poslední zmíněnou keřovitou rostlinu znáte velice důvěrně. Dracaena deremensis často roste v zákoutích našich pokojů. Překvapivě i ona původně obývá tropické deštné lesy Afriky.

Nejnižší bylinný podrost prorůstají často jedovaté rostliny z čeledi aronovitých, jako je Nephthytis poissonii. Jeho střelovité listy po většinu roku doplňují výrazné plody žlutooranžové barvy. I notoricky známá netýkavka Impatiens balsaminea, používaná do truhlíků nebo na letničkové záhony, pochází z temných podrostů afrického pralesa.

Vizuální duši džungle nečiní ani tak pralesní velikáni jako spíše neprostupné spletence lián. Možná nejzajímavější z nich je orchidej nezbytná pro české Vánoce. Sladké pečivo bez vanilky si jistě nedokážeme představit. Ano, vanilkové lusky, fermentované plody liány z čeledi Orchideaceae, se také pěstují v Africe.

Četné srážky a teploty bez výrazných výkyvů činí z rovníkové Afriky atraktivní místo pro růst rostlin. Soupeření o tak žádané, ale přeplněné místo vyhnalo mnoho rostlin blíže k slunci, do korun stromů. Tyto rostliny nazýváme epifytickými. Obzvláště kapradiny se adaptovaly na život bez
přímého kontaktu s půdou. Vytvořily si ze svých listů jakési kornouty zachycující dešťové srážky, organické zbytky z tlejících listů, ale i exkrementy živočichů, kteří zde nacházejí pohodlný a bezpečný domov. V rozsochách betonových imitací tropických obřích stromů zahlédnete epifytické kapradiny z rodů Platycerium (parožnatka) a Drynaria.

Epifytické kapradiny rostou přímo na stromech, bez kontaktu s půdou. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Návštěvnická trasa prochází nejen kolem betonových imitací pralesních velikánů, ale i dnem hlubokého říčního koryta. Jeho cesta začíná vodopádem a pokračuje vymletými stěnami porostlými bujnou tropickou vegetací plnou kapradin.

V pavilonu spatříte rovněž zelené stěny kompletně osázené vegetací. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Život těmto zeleným vertikálním stěnám dává důmyslná technologie soustavy kaskádovitě poskládaných buněk. Skrze nitro 2 480 kusů plastových buněk prochází kapkovací závlaha zajišťující neustále přesné množství vody, a to ne ledajaké – tropické rostliny jsou navyklé na vodu měkkou, dešťovou. Musíme tedy zbavit pitnou vodu většiny minerálů pomocí technologie reverzní osmózy.

Zeleným stěnám dodává život soustava téměř dvou a půl tisíce kaskádovitě poskládaných plastových buněk. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Rostliny v exteriéru

Zavlažování rostlin uvnitř pavilonu vyžaduje propracovanou technologii, kterou popisujeme výše. Proč ale jednoduše nesbíráme dešťovou vodu za střechy pavilonu? I tam bylo třeba zeleně pro citlivé začlenění pavilonu do krajinného rázu trojské kotliny. Vznikla tak polointenzivní zelená střecha přírodního charakteru – jedna z největších zelených střech v ČR. Její speciální skladba včetně substrátu dokáže zadržet většinu dešťové vody a následně ji pozvolna uvolňovat rostlinám. Ty jsou – stejně jako v blízkém kaňonu Vltavy a na stepních lukách pod Sklenářkou – tvořeny xerotermními a stepními společenstvy trav a bylin. Již ve druhém roce po založení zde byl zjištěn výskyt velmi vzácných druhů bezobratlých. Vegetační střecha na Rezervaci Dja je tak nejen estetickým krajinotvorným prvkem a plochou příznivě ovlivňující mikroklima, ale funguje i jako centrum biodiverzity.

Vegetační střecha pavilonu, osázená regionálními druhy rostlin, obdržela ocenění Zelená střecha roku 2023. V pozadí je vidět budova Sklenářky, která propůjčila jméno novému vchodu do zoo, vybudovanému poblíž Rezervace Dja. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Ve venkovních výsadbách nebylo možné použít původní rostliny z afrického pralesa tak jako v interiérech s řízenou teplotou. I tak se nám podařilo vybrat několik rostlin pocházejících z chladnějších hor Afriky. Z trvalek především upoutají exoticky vyhlížející sukulentní růžice rostlin z rodu Kniphofia (lidově nazývaná Kleopatřina jehla) s trubkovitými květy seskupenými v žlutooranžové „jehly“. Oranžovočervené trubkovité květy přizpůsobené k opylování strdimily má také polokeř Phygelius, lidově zvaný kapská fuchsie. Africké traviny druhu Pennisetum macrourum (dochan) s výraznými štětkovitými květenstvími a překvapivým vzrůstem až do výše 1,5 m vás budou provázet celou expozicí od samotné střechy pavilonu po výběh žiraf.

Kleopatřina jehla, jedna z afrických trvalek rostoucích ve venkovních prostorech Rezervace Dja. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Ostatní rostliny sice nepocházejí z Afriky, ale imitují atmosféru domovského biotopu goril alespoň svým exotickým vzezřením. Pro oko Středoevropana neobvyklé jsou estetické aspekty jako obří, zpeřené nebo stálezelené listy. Velkolepé zpeřené listy dorůstající do délky více než půl metru nabízejí stromy druhu nahovětvec dvoudomý (Gymnocladus dioicus), umístěné přímo ve výběhu goril. U těchto konkrétních kusů nutno zmínit i superlativy z jejich výsadby. Pro okamžité vytvoření obrazu lesa byly z Německa dovezeny vzrostlé exempláře o váze několika tun. Musely být vysazeny jeřábem a staly se tak největšími stromy vysazenými v Zoo Praha.

Několikatunové stromy druhu nahovětvec dvoudomý během transportu do zoo. Foto: Tereza Mrhálková, Zoo Praha

V těsném sousedství výběhu vás překvapí další obří listy. V souvislé ploše srdčitého tvaru rozprostírá své listoví strom pavlovnie plstnatá (Paulownia tomentosa). Exoticky rovněž vyhlížejí jeho zrzavě chlupaté květní pupeny přítomné na rostlině v rozložitých latách po celou zimu. Z těch se během časného jara vyvíjejí trubkovité fialové květy ještě před rašením listů, a tak ještě více upozorňují pozorovatele na svou netradičnost.

Svěžest deštného lesa i během zimy napodobují stálezelené dřeviny šácholan velkokvětý (Magnolia grandiflora) či aukuba japonská (Aucuba japonica). Nezbytnou stálezelenou kulisu tvoří bambusy mnoha druhů. Svou několikametrovou výškou a typickou pevnou žlutozelenou tyčovinou dominuje rod Phyllostachys. Rod Sasa nám díky své strategii půdopokryvného růstu naopak vytváří na mnoha místech podrostovou zeleň. Bambusy rovněž patří mezi rostliny, jež gorily v podrostu tropického lesa potkávají.

Liány dokreslují obraz bujného lesního porostu nejen v interiérech, ale i v exteriérech. Stěny pavilonu popínají podražce velkolisté (Aristolochia macrophylla) nebo trubače velkokvěté (Campsis grandiflora) s velkými naoranžovělými trubkovitými květy.

Jedním z nejnápadnějších znaků baroty chilské jsou její obří listy. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Celou venkovní expozicí návštěvníky provází bujný „pralesní“ porost ve všech rostlinných patrech. Jako poslední zmiňme, že ten druhově nejbohatší patří bylinám, trvalkám nevytvářejícím dřevnatou nadzemní část. Jednou z nejexotičtějších je barota chilská (Gunnera tinctoria) s listy o velikosti více než metr čtvereční, vybavenými na rubu řadami neškodných trnů. Rostlina pochází z Jižní Ameriky, z chilských mokřadů, a proto velice špatně snáší naše zimy. Ač se v mnoha zemích světa s teplejším klimatem chová invazivně a šíří se nekontrolovatelně krajinou, u nás mají zahradníci mnoho práce, aby ji přes zimu ochránili.