3D strom

Interaktivní 3D stěna na pozadí nástěnné malby. Některé živočichy v torkretovém stromě najdete i pod odklápěcí kůrou. Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Vysokou míru biodiverzity tropického deštného lesa, tedy rozmanitost a velký počet jeho druhů, reprezentuje v pavilonu mimo jiné i interaktivní 3D stěna. Tvoří ji torkretové stromy, jejichž různá patra obývá pestrá mozaika živočichů v podobě na zakázku vyrobených modelů. 

Vertikální dioráma zachycuje vazbu celé řady pralesních druhů na stromy, stojící i padlé, které jim poskytují úkryty, životní prostor a potravu.

Jednotliví obyvatelé 3D stromu

1. Zoborožci hnízdí v dutinách stromů až 30 m nad zemí. Samec přináší hrudky bláta, kterými obě pohlaví zazdí vletový otvor. Zanechají jen malou štěrbinu, přes kterou samec předává potravu samici. Po celou dobu inkubace je samice uvězněná a hnízdo opouští až s mláďaty, tedy zhruba až po čtyřech měsících. Zoborožci černobílí (Bycanistes subcylindricus) kladou dvě vejce, obvykle však odchovají jen prvorozené mládě, zatímco druhé uhyne hlady.

2. Šupinatky jsou jednou z několika skupin savců, u nichž se nezávisle vyvinula schopnost padákového letu. Tito hlodavci získali své jméno podle špičatých šupinek na spodní straně ocasu. Šupinatka Zenkerova (Idiurus zenkeri) je vědě známá už od konce 19. století, ale dodnes se toho o ní ví velmi málo. Přes den se skrývá ve stromových dutinách, které může sdílet až čtyřicet jedinců, a dokonce i jiné druhy zvířat.

3. Tropické pralesy jsou stále z velké části neprobádanou oblastí. Skrývají množství druhů, o nichž jsme donedávna neměli potuchy a další teprve čekají na své objevení. Gekon Hemidactylus coalescens byl vědecky popsaný v roce 2014. Ukázalo se, že co se dříve považovalo za jeden široce rozšířený druh gekona, je ve skutečnosti druhů pět. Své jméno získal podle koalescentní metody, která se ve fylogenetice používá k vymezení druhů.

4. Luskoun bělobřichý (Phataginus tricuspis) je jedním ze tří druhů luskounů žijících v Kamerunu. Díky ovíjivému ocasu dovedně šplhá a silnými drápy rozhrabává hnízda mravenců a termitů, jimiž se živí. Luskouni jsou silně ohrožení – jsou loveni pro ceněné maso, ale zejména se zabíjí kvůli šupinám, které se pašují ve velkém do Asie coby domnělé léčivo.

5. Brouci goliáši (Goliathus goliatus), jak naznačuje jejich jméno, patří vůbec k největším druhům hmyzu. Dosahují až 11 cm a 100 g váhy. I přes velkou hmotnost jsou však schopni letu. Při něm mají krovky zavřené a blanitá křídla vysunutá pod nimi, jak je typické pro všechny zlatohlávky, mezi něž goliáši patří. Dospělci se živí potravou bohatou na cukry, jako jsou rostlinné mízy nebo ovoce.

6. Bičovci nebo též krabovci jsou starobylí pavoukovci, kteří se na Zemi objevili před více než 300 miliony let. Obývají tropy celého světa a narozdíl od pavouků nejsou vůbec jedovatí. Hmyz loví speciálně uzpůsobenými makadly (pedipalpami). První pár končetin, který je dlouhý a tenký, nepoužívají k chůzi, ale jako smyslový orgán. Často chodí bokem jako krabi. U některých druhů (např. z rodu Damon) bylo dokonce pozorováno sociální chování.

7. Veleštíři jsou navzdory své velikosti spíše mírně jedovatí. Kořist loví hlavně silnými makadly přeměněnými v klepeta. Veleštír africký (Pandinus dictator) je rozšířený v Kamerunu, Kongu, Gabonu a Rovníkové Guineji.  

8. Stonoha Alipes multicostis má poslední pár nohou přeměněný v jakési listovité vlaječky, kterými při podráždění kývá ze strany na stranu a vydává šustivý zvuk. V případě útoku predátora je také dokáže odlomit, čímž zřejmě odvede jeho pozornost. Ulomená vlaječka je schopná šustit ještě půl minuty.

9. Zmije gabunská (Bitis gabonica) je díky krycímu zbarvení dokonale maskovaná v pralesní opadance, kde číhá na kolemjdoucí kořist. Má ze všech jedovatých hadů nejdelší zuby (5 cm), kterými se zakousne do kořisti a vpravuje do ní jed. Živí se menšími savci a ptáky, ale je schopna pozřít i malé antilopky.

10. V pralesích žije řada druhů termitů, kteří si budují pozoruhodná termitiště se směsi hlíny, slin a organického materiálu. Termiti rodu Cubitermes budují hnízda houbovitého tvaru. Díky stříškám dovnitř nezatéká. Termitiště příbuzného rodu, Procubitermes, najdeme na kmenech velkých stromů, kde vytvářejí mnohopatrové zubaté převisy.

11. Plody stromů jsou vítanou potravou pro mnoho pralesních živočichů. Plody stromu moabi (Baillonella toxisperma) například pojídají sloni pralesní, kteří také šíří jeho semena.   

Jak vznikaly modely pro 3D strom

První skica 3D stěny, kterou na základě soupisu druhů z kamerunské rezervace Dja připravili výtvarníci Roman Hudziec a Kryštof Krejča. Skica: archiv Zoo Praha

Modely zvířat pocházejí z dílny sochaře Miroslava Jakubčíka. Větší zvířata byla původně vymodelována z hlíny či sochařské plastelíny a z modelů se posléze vytvořila forma pro polyuretanové odlitky. V případě bezobratlých by nebylo možné modelovat tak drobné struktury, jako jsou kupříkladu hmyzí končetiny. Modely byly tedy vytištěny na speciální 3D tiskárně (laserovým vytvrzováním epoxidu) z trojrozměrných digitálních skenů, a tudíž jsou věrnou kopií svých předloh.

Některé modely, například zmije gabunská, kombinují obě metody – hlava je vytištěná na 3D tiskárně, tělo bylo modelované zvlášť přímo do dutiny, a to „naživo“ v pavilonu šelem a plazů podle živého hada. Po povrchové úpravě a retuších zbývalo jen patřičně nabarvit modely pomocí autolaků.