Zprávy ze Senegalu: Záchrana antilopy Derbyho

Novinky u zvířat

02. 03. 2011


Projekt pokročil do další fáze

Pražská zoologická zahrada je aktivním spolupracovníkem projektu na záchranu západního antilopy Derbyho před vyhynutím. Ve spolupráci s občanským sdružením Derbianus CSAW naši pracovníci zajišťují koordinovaný chov v oborách přímo v Senegalu.

V těchto dnech probíhají v rezervacích Bandia a Fathala klíčové události. V minulosti vytipovaní jedinci jsou převáženi mezi jednotlivými oborami a dokonce i rezervacemi za účelem vzniku nových chovných stád. Takovéto kroky jsou naprosto nezbytné, aby nedocházelo k příbuzenskému křížení. Pražskou zoologickou zahradu zastupuje nyní v Senegalu kurátor chovu savců RNDr. Pavel Brandl, který se na transportech i dalších důležitých věcech aktivně podílí a který posílá pravidelné zprávy z terénu.

Identifikace antilop ukončena!

Senegal. Země dakarské rallye. Pro zoologa domov jedné z nejohroženějších antilop na světě. Pouze tady žije západní poddruh antilopy Derbyho. V přírodě snad ještě zbývá posledních 170 jedinců. Já jsem ale od této neděle přímo mezi chovnými stády, která byla v oborovém chovu založena v minulých deseti letech. Zoo Praha v letošním roce podporuje záchranný projekt česko-senegalské spolupráce, kromě dalších aktivit i mou přítomností na odchytech a převozech antilop mezi rezervacemi Bandia a Fathala.

Zoo Praha se zapojila do programu na záchranu antilop Derbyho. Do Senegalu vyslala odborníka, který rozšíří tým sdružení Derbianus CSAW. Foto: Pavel Brandl
Od zítřejšího dne by měly převozy vypuknout – začínáme stěhováním roční samice Mirabelle T., ze stáda samce Toubaba, do sousední obory k chovnému samci Baaxovi. Baax se narodil na Štědrý den 2005, dnes je to respekt budící kolos o váze nejméně 800 kilogramů. V jeho stádě jsem strávil poslední dvě rána, obklopen samicemi, ročky, dvouletými samci s legračně vytočenými rohy i ještě jakoby „zmuchlanými“ nedávno narozenými mláďaty. Důvěra mezi ohromnými, několik set kilogramů těžkými zvířaty a pozorovatelkami z České zemědělské univerzity, které provádějí identifikace narozených mláďat, je neuvěřitelná. Samice tolerují opatrné přiblížení až na necelý metr, některé si dokonce vezmou nabízené lusky Acacia albida z ruky. Pro mě jako zoologa těžko popsatelný, dech beroucí zážitek.
 

Identifikace jsou již ukončeny u dvou ze čtyř chovných stád. Během nich je zapotřebí podle kojení určit, které mládě patří ke které matce. Mláďata jsou vyfotografována z obou stran a jejich pruhování pak slouží jako celoživotní „otisk prstu“, podle kterého je lze určit. V letošním roce se jich narodilo celkem 14, dosud rekordní výsledek. Ještě jedna ze samic nám připadá březí – Tamba má velké břicho, výrazné cévy okolo vemínka a dnes u stáda chyběla. Možná se dnes narodil ještě jeden malý „Derbík“, nechme se překvapit.

Takto probíhá identifikace antilop v terénu. Foto: Pavel Brandl

Náš pobyt však není pouze o kontaktu s antilopami. Je třeba připravit přepravní kamiony, zkontrolovat jejich stav, dohlédnout na opravy. Tým se musí domluvit na tom, kdo co přesně bude během převozu dělat – na místě už není čas, všechno jde ráz naráz... Zdraví stěhované antilopy je přednostní a tak nelze ztratit ani okamžik. Všemu předchází dlouhá jednání s vlastníky rezervací, správcem, ošetřovateli zvířat. A hodiny čekání – vždyť čas je dar Afriky a hodina či dokonce den zdržení znamená jen málo. Nakonec každý druhý rozhovor zde končí slovy „Snad zítra…“. Tak tedy zítra!

A protože v Senegalu nic neběží rychle, ani internet, tak ve chvíli, kdy pokračuju v psaní, už máme první převoz za sebou. Na devátou ráno se nás sešlo snad okolo dvaceti. Trochu velké manévry na jednu antilopu. Ale nakonec jsme se rozsadili do tří otevřených aut na korbu podle stanoveného pořádku a vyjíždíme do rezervace. Stádo samce Toubaba již čeká u krmného místa, je mezi nimi i roční Mirabelle T., náš dnešní cíl.

Protože holky identifikátorky již navykly zvířata na svou přítomnost, vstupují za plot obory spolu s ošetřovateli a mezi nimi nenápadně i veterinář. Zbytek týmu je i s auty skryt za baobaby, takže plesknutí výstřelu narkotizační pušky sice slyšíme, ale vlastní nástřel nevidíme. Po několika minutách se u Mirabelle projeví typický stepping, ataxie a pak už odchází od stáda, které nevnímá. U baobabu vzdáleného asi tři sta metrů padá k zemi. Celý tým seskakuje z aut, přibíháme na místo, probíhají měření, odběry krve, trusu, chlupů – cílem je parazitologické a genetické vyšetření. Dojíždí auto, nakládáme zvíře na plachtu a zvedáme na korbu. Ještě poslední kontrola veterináře, otázka „Respiré?“. Dýchá. Pokyn „Pavle, dejte ji do sterna!“. To znamená převalit dvousetkilové zvíře na korbě na hrudník. A vyrážíme. Směr chovné stádo samce Baaxa.Dramatický odchyt roční Mirabelle. Foto: Pavel Brandl

Nacházíme je jen po chvilkovém váhání. Rozsypávám mezi baobaby lusky akácie, aby se stádo natáhlo, tým mezitím pracuje s antilopou, rád bych byl u ní, ale každý musí udělat co je zrovna zapotřebí. Doktor aplikuje antidotum, ležící antilopa, které Oumar přidržuje hlavu ve vzpřímené poloze a kontroluje vytažený jazyk, najednou zprudka vstává a ještě zmatená odbíhá do své nové skupiny.

První stěhování je za námi. Pozítří to bude těžší – k dispozici budou dva kamiony a my se pokusíme odchytit a naložit pět zvířat najednou – celé nové chovné stádo. Ještě nikdy jsme tolik zvířat nepřeváželi a v afrických podmínkách je spíše zapotřebí počítat s málem, ale nezbývá než se pokusit

 

Počátek velkých převozů

Po týdnu sedím s notebookem u zásuvky s fungující elektřinou, popíjím džus z baobabu a jen rozmáčklá moucha tse-tse na klávesnici mi připomíná minulé dny strávené v rezervaci Fathala. Stalo se toho tolik, že nevím kde přesně začít.Po převozu samice Mirabelle mezi oborami v Bandii se začaly skutečně chystat „velké“ převozy z Bandie do Fathaly. Poprvé se podařilo zajistit dva kamiony, takže jsme mohli najednou převážet až pět zvířat. Pokud se nám je podaří odchytit. Velký kamion sice ještě ve čtvrtek stále nepřijel, ale na malém kamionu se už pilně pracovalo. V sobotu ráno se však ukázalo, že práce není zdaleka hotová. Ponechali jsme tedy kamion v péči mechaniků a jako už tolikrát se věnovali naší neoblíbené senegalské disciplíně – čekání. Konečně byly poslední úpravy větrání dokončeny, a odchyt mohl začít. Nejdříve jsou na řadě dvouleté samice pro nové chovné stádo. Tým nastupuje na „střelecké auto“. 

Rohy dvouletých samců připomínají tykadla Ferdy Mravence. Foto: Pavel BrandlNástřel jako obvykle většina zvířat ani neregistruje, puška vydá jen tiché plesknutí. Nastřelené samice padají k zemi v blízkosti stáda. Odchyt probíhá stejně jako u Mirabelle, liší se jen závěr. Z korby terénního auta přesouváme antilopu rovnou do kamionu, kde ji doktor probudí a společně s chovatelem prudce vyskočí ven, když se zvíře zvedá. Jsou připraveny na cestu - na kamion je naložena Dara. Pak Gaanga. Následuje Donma. Všechny samice pro nové reprodukční stádo se podařilo odchytit na první pokus. Stádo už je ale příliš rozplašené, musíme si najít alternativu. 

V sousední oboře, ve stádě samce Toubaba jsou dva dvouletí samci k převezení – Mango a Sabar. V této oboře se lze přiblížit na dobrý dostřel pěšky. Pavla s doktorem a Camarou přichází ke krmišti. Ošetřovatel rozhazuje lusky akácie, zvířata přichází, je s nimi i Sabar. Tleskne rána, Sabar odskočí, ale vrací se zpět do stáda. Poodchází typickým steppingem odpichovaným krokem, hlava se zvrací dozadu a u nedalekého baobabu padá k zemi. Přijíždí auto, deset lidí má s dvouročkem co dělat. Georges ho okamžitě polévá vodou z barelu, čas už pokročil a vedro je africké. Kat-kat zajíždí ke kamionu, Sabar je naložen, odebrány vzorky srsti, trusu, krve. Doktor si připravuje dávku pro poslední zvíře, na jeho rukou je znát napětí. Manipulace s etorfinem v buši musí být přesná, látka, která antilopy uspává, je pro primáty a tudíž i pro nás extrémně nebezpečná. Doktor opět pokročí s Pavlou ke stádu, zacílí, ozve se poslední výstřel. Doktor se na místě otočí a udělá několik energických kroků od stáda, jako by jimi chtěl setřást všechno předchozí napětí. Mango usíná přímo uprostřed skupiny. Je jedna hodina, všechny oddělení v kamionech jsou obsazená a můžeme vyrazit do Fathaly. Cesta vede přes vesnice a městečka, ubíhá pomalu.

Jako výstupní plošina posloužily pytle s arašídovou slámou... Foto: Pavel BrandlNakonec 250 kilometrů kamiony urazí za sedm hodin. Ve Fathale jsme uprostřed noci. Vykládání se improvizuje, kamion nacouvá k  rampě z hlíny, volný prostor se vyplní pytli s arašídovou slámou.  Mango váhá a nakonec do tmy vyráží prudkým skokem. Sabarovi to trvá ještě déle, i on energicky vyskakuje, až se pod jeho kopyty odtrhne gumová podlážka přepravního boxu. Popojíždíme do obory vybudované pro nové chovné stádo, je už půlnoc. Měkce se ozývají senegalští výrečci, cvrká hmyz, obloha se třpytí hvězdami. Kamion láme větve, po úzké prašné cestě má problém se vytočit ke staré hliněné rampě. Opět přichází na řadu pytle arašídové slámy. Samice byly v autě dlouho, ven se jim nechce. Navíc musí projít celý kamion, který původně nebyl určen pro přepravu zvířat, nýbrž pro dopravu chlazeného zboží.  Obzvláště poslední samice se nechce zvednout a jít do neznámé tmy. Nakonec i ona vychází – na rozdíl od samců decentně, jako by si vychutnávala defilé po rampě před našima očima. Je jedna v noci, odcházíme si rozbalit moskytiéry. 

Zítra nás čeká další těžký den... 

Založili jsme nové chovné stádo!

Maraton stěhování antilop Derbyho z Bandie do Fathaly pokračoval i další den. Tentokrát nás čekali dvouletí samci. Jeden z nich se stane zakladatelem nového chovného stáda ve Fathale... 

Už ráno jsme zjistili, že velký kamion má rozbité ložisko předního kola. Malý vyráží zpět, ale za Kaolackem mu odchází vodní pumpa. Děkujeme vyšší moci, že se to stalo až cestou zpět. Vyrážíme i my, zkoušíme kratší cestu do Faticku. Je to děsné, půlmetru hluboké díry jsou na některých místech v převaze nad asfaltem. Jeden kamion nakonec vleče druhý, dorazí až ve čtyři ráno. Velký kamion je ale v pořádku, jde se na další odchyt. Plán se ale pětkrát změní, jsme přece v Senegalu. Dnes jsou cílem tři dvouletí samci – z nich je obzvlášť důležitý Soleil, budoucí chovný samec pro nové stádo ve Fathale.

Soleil s uspávací šipkou v levém zadním stehně. Je třeba jednat rychle. Foto: Pavel Brandl

Často se drží mimo hlavní stádo a nemusí být jednoduché ho v dvousethektarové oboře v hustém porostu akácií najít. Urazíme necelý kilometr, stádo stojí na cestě. Objevují se první do stran vytočené rohy dvouročka, ale je to Nanuk – samec, který je se stádem vždy, takový „vlezlík“, který chodí k nám jak kravka. Další rohy a – voila – i třetí  – jsou tu všichni dvouročci, jen správně identifikovat Soleila. Povedlo se, „střelecké auto“ popojíždí vpřed, vzad, pak zastaví – „plesk“ a Soleil odskakuje se střelou v zadní noze. Chvíli nám zatrne, když vyrazí do hustě zarostlého vádí říčky Somone, ale naštěstí se vrací ke stádu, kde zastaví a padá. Pak už vše běží nacvičeným způsobem, za necelou čtvrthodinu odjíždíme od kamionu s naloženým Soleilem  zpět. Stádo je stále na místě, chtěl bych teď odlovit Terangu, na „vlezlého“ Nanuka je času dost. Teranga se ale zrovna drží vzadu. A už je tu Nanuk, hned naproti autu. Doktor zavolá „Beru Nanuka!“ a už letí střela. Nanuk odolává etorfinu, odchází daleko do buše, ale stopaři jsou bezchybní. Doktor přichází včas, aby Nanuka vzal za rohy a pomohl mu složit se k zemi. My přijíždíme na doprovodném autě, trnité větve akácií nás šlehají přes obličej a trhají trička. Další překládka a můžeme jet za Terangou. Stádo je ale pryč.

Naštěstí je následuje Mohamed, nacházíme je rychle. Zvířata už jsou neklidná, Teranga se drží s ročky a mláďaty na periferii. Na lusky akácie přichází dospělé samice, ty ale nechceme. Konečně se Teranga odvažuje. Popojíždíme autem, a náš cíl odskakuje a odbíhá. Další lákání, jsme nervózní, máme naposledy k dispozici velký kamion, musíme Terangu odvézt teď, další pokus už nebude.  Auto couvá, Teranga se staví do dobré pozice, klepu řidiči na střechu kabiny, aby zastavil. Současně se ozve výstřel, doktor se otáčí „Kdo to klepal!?“. Mrknu omluvně očima, napětí z nás vyprchává, nástřel se podařil. Jakmile Teranga padne na zem, řítíme se k němu, abychom ho stabilizovali do sternální pozice. Jak u něj přistávám, projede mi kolenem ostrá bolest – v trávě je skrytý pařez akácie. Za pár modřin ale akce stojí, naložili jsme bezpečně všechny tři samce.

Doktor Pavel Brandl nabízí antilopě Derbyho chutný pamlsek – lusk akácie. Foto: Tomáš JůnekAle, jak jsme si řekli mnohokrát, jsme v Senegalu. Kamion má znovu defekt, čekáme na odjezd až do večera. Ještěže je nákladní prostor z izotermního materiálu, samci jsou ušetřeni okolního vedra. Opět dáváme kamionu náskok, ale již po hodině jízdy se sjíždíme. Jedeme napřed, je skoro deset v noci, všichni se těšíme na to, jak vypustíme zvířata a půjdeme spát.

Mám za sebou tři dny za volantem, těším se na spacák, večeři a čaj. Cesta se táhne a do Fathaly dorážíme až uprostřed noci. Nakonec usínáme pozdě a nacvičenou vypouštěcí proceduru zopakujeme až ráno, Soleil vychází poslední do obory u samic. Zapózuje na rampě, přejeme mu „Bonne chance, Soleil  - a za dva roky první mláďata!“ Úkol založení nového chovného stáda se podařil. 

RNDr. Pavel Brandl Ph.D., kurátor savců Zoo Praha

Senegal, únor 2011

 

Pavel Brandl zůstane v Senegalu ještě několik dalších dnů. Ani po jeho odjezdu však práce na záchraně tohoto nádherného druhu nekončí. Podpořit záchranný program antilopy Derbyho v Senegalu můžete i vy, a to přispěním na speciální sbírkové konto Zoo Praha 43 – 680 466 0247 / 0100.


Samice orangutana sumaterského Diri se svým dnes narozeným mládětem zatím neznámého pohlaví. Mládě už pije mateřské mléko a podle prvních pozorování je vitální. Foto Oliver Le Que, Zoo Praha

V Zoo Praha se dnes krátce po poledni narodil orangutan sumaterský. Jde o první mládě 11leté samice Diri, která přišla na svět rovněž v pražské zoo. Otcem je 22letý samec Pagy. Mládě je podle prvních pozorování vitální a...

Samice gorily nížinné Duni ve venkovním výběhu Rezervace Dja se svou dcerou Mobi, které budou zítra přesně čtyři měsíce. Foto Oliver Le Que, Zoo Praha

Osmičlenná gorilí tlupa v Rezervaci Dja tento týden navštívila venkovní výběh poprvé s oběma mláďaty. Pod širým nebem už se pasou i žirafy, zebry či antilopy ve velkém africkém výběhu, hroši se střídavě sluní a koupou v...




Přihlášení k newsletteru