Vzpomínka z Tachin talu

Hlavní stránka > Aktuálně ze Zoo Praha > Pohledem ředitele

Miroslav Bobek | 24. 06. 2017

Do střechy jurty bubnuje déšť. Je příliš slabý, než aby svlažil vyprahlou Gobi, ale snad aspoň osvěží pouštní vzduch. Za chvilku odtud vyrazím k aklimatizační ohradě, do níž jsme po dlouhé cestě z Dolního Dobřejova vypustili čtyři klisny koně Převalského: Nayu, Romy, Chantou a Saranguu. Od jejich ohrady pak půjdu dál a vystoupám na kamenitý kopec, na kterém je pomníček věnovaný Christianu Oswaldovi. Už jsem u něj párkrát byl, ale letos beru jeho návštěvu málem jako povinnost. Je tomu totiž právě pětadvacet let od doby, kdy právě díky Christianu Oswaldovi začal návrat koní Převalského do jejich domovské Gobi.

Pomníček věnovaný Christianu Oswaldovi. Foto: Miroslav Bobek

Koně Převalského vymizeli z přírody na sklonku 60. let. Naštěstí se je podařilo zachránit v lidské péči a již v polovině 70. let zazněly úvahy o možnosti vrátit je zpět do divočiny. Jako jeden z prvních – ne-li úplně první – je pronesl pracovník Zoo Praha dr. Volf. Tehdy ještě na úrodnou půdu nepadly, ale o dekádu později tomu již bylo jinak. V roce 1985 se v Moskvě k plánu na reintrodukci koní Převalského přihlásilo několik významných mezinárodních organizací. Jenomže jak tomu v podobných případech bývá, vůbec nic se nestalo. A do hry tak vstoupil Christian Oswald.

Tento bavorský obchodník byl spolu s Wernerem Trensem významným představitelem Světového svazu lovců, nadšeným cestovatelem a také sběratelem paroží. Třebaže se zajímal hlavně o jelenovité, během svých cest se seznámil s příběhem koně Převalského a rozhodl se jednat. Využil svých finančních možností i skvělých kontaktů a v roce 1988 pomohl zahájit projekt návratu koně Převalského do Džungarské pánve v Číně. Zanedlouho poté upřel svou pozornost na Mongolsko. Pro návrat koní Převalského zde Christian Oswald vybral místo, ze kterého píši svůj dnešní sloupek: Tachin tal. Domluvil se s mongolskými úřady, ze severu Mongolska nechal dovézt dřevo, z Německa pletivo a pod dohledem dvou německých řemeslníků zahájil výstavbu ohrad. Do nich 6. června 1992 vypustil první tři klisny a dva hřebce. V jídelně zdejší základny dnes visí darovací listina s jejich jmény. Byli to Golovushka, Vyveska, Lasta, Perun a Vjun.

Po prvním transportu následovaly další, ale také přibývalo potíží, když mnozí koně z nejrůznějších příčin uhynuli. Situaci dále komplikovaly spory s představiteli oficiálních institucí a osobní animozity. Christian Oswald se ocital pod stále větší palbou ne vždy zcela oprávněné kritiky. Vše vyvrcholilo v roce 2000, kdy byl víceméně donucen se z mongolského projektu stáhnout, a iniciativu převzali jiní. Nic to ovšem nemění na faktu, že to byl Christian Oswald a nikdo jiný, kdo na rozdíl od mezinárodních organizací dokázal zahájit návrat koní Převalského do mongolské Gobi. Nebýt jeho, neměli bychom tu dnes nač navazovat.

Christian Oswald zemřel 22. července 2011, shodou okolností pouhý měsíc po tom, co proběhl první z doposud sedmi našich transportů koní Převalského do Mongolska.