Kolem světel v reintrodukčním centru v Alibi se každý večer rojila mračna hmyzu. Poštípaní jsme byli všichni, ale zmínění tři kolegové – mezi nimiž opět nechyběl tiskový mluvčí – si pod oblečením bezděky rozmáčkli blíže neidentifikovaný druh hmyzu. Následovala silná, neustupující bolest. Prý jako by je někdo pálil hořící cigaretou. Když se konečně zmírnila, přetrvávala dalších zhruba patnáct minut bolestivost, jako by jim někdo otevřenou ránu čistil silnou dezinfekcí. Poté se jim na kůži objevily nekrotické a svědící puchýře, které ještě přinejmenším den pálily a bolely. V následujících několika dnech se pak postupně měnily, ale mimořádně ošklivé byly skoro po celou dobu. Přitom ve dvou ze tří případů se bolest opět vystupňovala, když puchýře praskly.

Původce této velmi nepříjemné kontaktní dermatitidy jsme v Alibi všichni viděli, byť jako jednoznačné viníky jsme je identifikovali až s odstupem. Šlo o zhruba centimetrové, výstražně zbarvené brouky se zkrácenými krovkami – drabčíky rodu Paederus. Samice některých druhů tohoto rodu mají ve své hemolymfě jed pederin, který – když se po rozmáčknutí drabčíka dostane na kůži – způsobuje ony puchýře. Mimochodem, pederin není produkován samotnými drabčíky, ale endosymbiotickými bakteriemi, a má potenciál být prospěšný při léčbě rakoviny.

Dermatitidou způsobenou pederinem z drabčíků rodu Paederus můžete být postiženi na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. A protože tito drabčíci se v místech s vlhkou půdou mohou neuvěřitelně rozmnožit, občas dojde k úplné epidemii. Třeba na letecké základně v Iráku. Nebo v továrně na výrobu hraček v Číně. Anebo v nové nemocnici na Srí Lance… V lékařském časopise Lancet byla svého času dokonce publikována úvaha, že šestá rána egyptská, při níž se podle knihy Exodus vyrazily Egypťanům i jejich dobytku ošklivé vředy, byla způsobena právě drabčíky Paederus a v nich obsaženým pederinem. Je to možné, protože některé z pěti předchozích ran by pro jejich masivní rozmnožení mohly vytvořit vhodné podmínky.

Nu, v našem případě umožnila rozmnožení drabčíků v Alibi druhá z ran, jež na nás letos udeřila: povodeň, která zaplavila reintrodukční centrum. Ostatně řeka měla velmi vysokou hladinu ještě krátce před naším příjezdem, takže materiál na opravy stávajících ohrad a na výstavbu nových museli pracovníci centra převážet na člunu. Dermatitida tří našich kolegů pak byla poslední, desátou ranou. Ale díky bohu jsou již v pořádku a všechnu smůlu jsme si – doufejme – vybrali i pro příští rok.