Pravda o olgoji chorchojovi

Vyfotografovat hroznýška tatarského byla výzva: okamžitě mizel v písku. Foto Miroslav Bobek

Bájný olgoj chorchoj má připomínat střevo naplněné krví. Píše se o něm také jako o písečném červu. Obojí je ostatně obsaženo v jeho mongolském jménu: „olgoj“ znamená tlusté střevo a „chorchoj“ červa. Těmto přirovnáním nahrává, že oba konce olgoje chorchoje vypadají stejně; nemá patrnou hlavu ani ocas. Jeho rozměry se prý pohybují od půl do jednoho a půl metru a má žít v písečných dunách mongolské Gobi. Tam je zahrabán v písku, ale v červnu a červenci se objevuje na povrchu. Při pohybu se neplazí dopředu, ale jakoby se koulí do strany. Je extrémně nebezpečný: Člověka dokáže zabít na vzdálenost několika metrů. Snad vystřikuje jed, snad generuje elektrický výboj. Před útokem přitom zvedá jeden konec těla a mění barvu.

Ruský paleontolog a spisovatel I. A. Jefremov, který Mongolsko velmi dobře poznal, ve 40. letech minulého století o olgoji chorchojovi napsal: „Je to legenda, ale mezi obyvateli Gobi je rozšířená natolik, že tento tajemný červ je v nejrůznějších oblastech popisován identicky až do nejmenších detailů. Člověka to vede k přesvědčení, že jádro legendy je pravdivé. Zdá se, že v poušti Gobi skutečně žije podivný tvor, který je vědě dosud neznámý – možná se jedná o pozůstatek dávných, vyhynulých obyvatel Země.“

Desítky let pátrání však objev žádného vědě neznámého tvora nepřinesly. Ani přinést nemohly. Olgoje chorchoje totiž stvořila pověrčivost a fantazie mongolských pastevců, a to z tvora, se kterým se mohou setkat jen vzácně a který se vymyká jejich každodenní zkušenosti – z hroznýška tatarského. Právě tomuto hadovi odpovídá většina charakteristik olgoje chorchoje, které jsem popsal v úvodu. Výjimkami jsou pouze nadouvání části těla před útokem, změny zbarvení a ovšem schopnost usmrtit člověka na dálku.

Kurátor plazů Petr Velenský ukazuje současně hlavu a ocas hroznýška tatarského. Foto Miroslav Bobek

Hroznýšek tatarský žije v Mongolsku přibližně tam, kde by se měl vyskytovat i olgoj chorchoj, a stejně jako on se objevuje ponejvíce plném v létě. Skutečně se pohybuje zvláštním způsobem; vklouzne do písku a po několika zavlněních v něm zmizí. Samci měří obvykle do půl metru a samice většinou nepřesahují 70 cm, ale někteří jedinci mohou dosáhnout délky přes metr. To už je pořádný „červ“! Zbarvení hroznýška je velmi variabilní, takže při troše fantazie může připomínat i „střevo naplněné krví“. Nejdůležitější ale je, že hroznýšek má silné, válcovité tělo, takže při zběžném pohledu jde jen stěží rozeznat hlavu od ocasu. Má to souvislost nejen s tím, že se prohrabává pod povrchem, ale i s obranou. Když je ohrožen, může schovat hlavu a nastavit nepříteli ocas. Vedle defekace je přitom schopen také vyměšovat silně páchnoucí kloakální výměšky. Není nejmenších pochyb! Shoda s popisy olgoje chorchoje je mimořádná.

Ostatně přijďte si hroznýška tatarského alias olgoje chorchoje sami prohlédnout. Ode dneška ho uvidíte v nově otevřené expozici Gobi v Zoo Praha.

Hroznýšek tatarský doslova vpluje do písku. Foto Miroslav Bobek

Související příspěvky 

Český mýtus o olgoji chorchojovi