Pohledem ředitele

Miroslav Bobek, ředitel Zoo Praha, foto: Petr Velenský, Zoo Praha
Pohledem ředitele

Mám před sebou pražské vydání Národní politiky ze čtvrtka 20. července 1933. V rubrice Zprávy spolkové je v něm na straně 6 dole následující zpráva: Zoologická zahrada v Praze­­Troji otevřena je denně od 9 do 7 hod. več. První slon dodán byl 17. t. m. do zahrady. Je to roztomilý sloní chlapeček as...

Nikdo z pracovníků a příznivců pražské zoo by určitě už nikdy nechtěl zažít to, co v srpnu 2002 nebo letos začátkem června. Bohužel, v následujících letech a desetiletích jistě přijdou další velké povodně. Musíme se na ně připravit co nejlépe. Znamená to obnovovat a budovat spodní část zoo tak,...

Pondělí 24. června 2013

Ve čtvrtek se v historické budově Národního divadla opět udělovaly Ceny Ď. Každoročně je dostávají ti, kdo nezištně pomáhají ostatním. Stále je jich – naštěstí – dost. A nejen to. V mém zorném poli dobrodinců hodných děkovné Ceny Ď v posledních týdnech mnohonásobně přibylo. Nevím, nevím...

V pondělí 3. června voda stále neúprosně stoupala. Blížila se i k sedmi gorilám, shromážděným v povodňové věži jejich pavilonu. Nejhorší noční můra se stávala skutečností. S úzkostí jsme čekali na okamžik, kdy nezbude, než je všechny s ohromným rizikem uspat, přestěhovat do člunů a...

Zoo Praha čelila po jedenácti letech další katastrofální povodni. Naštěstí jsme byli velmi dobře připraveni a neváhali jsme, takže se nám úspěšně podařilo evakuovat zvířata i majetek. Ztratili jsme pouze dvě čejky a několik dalších jedinců drobných druhů. Ze spodní zaplavované části zoo jsme...

Jako malý kluk jsem se nemohl nabažit pokladů přírodopisného kabinetu naší základní školy. Podél jedné jeho stěny se táhla řada vysokých skříní, v nichž byly uloženy staré sbírky nerostů, lastur, vypreparovaného hmyzu, lihových preparátů i vycpaných ptáků a savců. Prostor podél druhé stěny...

Přebrodil jsem hlubokou louži, která se vytvořila na dně, a po čtyřech se sunul dál. Do konce štoly chybělo už jen pár metrů. Zavolal jsem na geology nahoře, že jsem v pořádku, a posvítil si na skálu před sebou. Nedalo mi, abych se nedoplazil až k ní a nedotknul se jí. Teprve potom jsem se otočil k návratu.

Před půldruhým rokem jsme měli dost dobrých důvodů k přesvědčení, že Moju vypravujeme na to nejlepší myslitelné místo. Nyní toto přesvědčení prověřila skutečnost – a jsem moc rád, že jsme se nemýlili.

Přihlášení k newsletteru