Ve čtvrtek se v historické budově Národního divadla opět udělovaly Ceny Ď. Každoročně je dostávají ti, kdo nezištně pomáhají ostatním. Stále je jich – naštěstí – dost. A nejen to. V mém zorném poli dobrodinců hodných děkovné Ceny Ď v posledních týdnech mnohonásobně přibylo. Nevím, nevím koho a na základě jakých kritérií do nominací příštího ročníku Ceny Ď vybrat. Možná předčasná, ale zcela jistě krásná starost.

Příliv dobrodinců následoval nedávnou katastrofální povodeň. Nikdy bych si nedokázal představit, kolik lidí a kolika způsoby dokáže projevit svou přízeň pražské zoo a ochotu jí v těžkých chvílích pomoci.

Téměř okamžitě se začali hlásit dobrovolníci na nápravu škod. Ve facebookové skupině, kde se virtuálně shromažďovali, jich bylo přes deset tisíc. Denně jsme jich přitom potřebovali nanejvýš sto. Jedna ze známých pražských restaurací je ihned začala zásobovat řízky a štrůdly a první dodávku pracovních rukavic, gumovek a sava pro ně osobně přivezl obchodní ředitel jisté velké firmy. Další zásilky vzápětí následovaly a brzo nastal okamžik, kdy jsme nabídky museli začít odmítat.

Ve spodní části zoo ještě stála voda – a už byl připraven velký koncert, na kterém přislíbila účast celá řada špičkových interpretů. O týden později všichni skutečně před vyprodanou Lucernou vystoupili. Na různých jiných místech republiky proběhly menší, nikoli však méně významné akce, uspořádané ve prospěch naší postižené zoo.

Od samého začátku povodně nám lidé píší a telefonují, aby zjistili, na jaký účet přispět ve prospěch obnovy zoo. Jedním z prvních dárců se stala osmdesátiletá paní, která nám zaslala tisíc korun. Do čtvrtka jsme obdrželi finanční dary od více než šesti tisíc jednotlivců i firem a celková částka překročila deset milionů korun. Zákon bohužel neumožňuje individuální dárce jmenovat. Sto tisíci korunami se nás však v rámci projektu „Čtení pomáhá“ rozhodli podpořit školáci z celé republiky a třemi miliony přispěla městská část Praha 3.

Mohl bych ještě dlouho pokračovat. A nejraději bych na příští rok do Národního divadla pozval úplně všechny, kdo nám nějak pomohli. Setkání v budově, jejíž stavba byla kdysi českou veřejností podporována se stejně nezištným nadšením a láskou, by si zcela jistě všichni zasloužili. Jen by ta naše Zlatá kaplička musela být o hodně větší.