Budoucnost pro gorily

V pondělí 3. června voda stále neúprosně stoupala. Blížila se i k sedmi gorilám, shromážděným v povodňové věži jejich pavilonu. Nejhorší noční můra se stávala skutečností. S úzkostí jsme čekali na okamžik, kdy nezbude, než je všechny s ohromným rizikem uspat, přestěhovat do člunů a odvézt. Naštěstí tento okamžik nenastal. Voda se včas zastavila.

Zpočátku jsme se obávali, že Pavilon goril bude po opadnutí vody nadlouho neobyvatelný a že se jejich přesunu do jiné zoo tak jako tak nevyhneme. Tomu by samozřejmě rovněž předcházelo jejich uspávání, které by pro ně znamenalo ohromnou psychickou i fyzickou zátěž. Přivykání na nové prostředí by pak pro ně bylo spojeno s dlouhodobým stresem.

Obavy z kritického poškození pavilonu se k naší velké úlevě nepotvrdily a všechny síly jsme ihned napřeli k jeho zprovoznění. Snad již brzy bude moci naše gorilí rodina sestoupit zpět do své expozice, „ložnic“ a výběhu.

Bude to velká sláva, až se vrátí. S nezvratnou jistotou však víme, že v tomto pavilonu již budoucnost našich goril není. Za povodně v roce 2002, pouhý rok po jeho otevření, v něm zahynul samec Pong a další čtyři gorily byly z jeho povodňové věže v poslední chvíli odváženy na raftech. Letos jsme odtud jen tak tak nemuseli evakuovat sedmičlennou skupinu zahrnující i dvě mláďata. A, jen na okraj, kdybychom ji bývali museli odvézt do jiné zoo, byl by její budoucí návrat do Prahy velice nejistý. Důvod je zřejmý: pavilon se nachází v nejnižším místě zoo a žádná protipovodňová ochrana nezaručí, že ho jednoho dne opět nezaplaví voda. Riziko je tu příliš vysoké.

Po roce 2002 zazníval argument, že zcela nový pavilon není možné opustit. Na základě letošní zkušenosti je však evidentní, že gorily v něm dlouhodobě zůstat nemohou. Nepřipadá v úvahu hazardovat s jejich životy a nelze je ani stresovat opakovaným uspáváním či stěhováním. Máme tak jen dvě možnosti. Buď na chov goril rezignovat, anebo pro ně vybudovat nový pavilon v horní části zoo.

Přijít o naši gorilí rodinu by pro Zoo Praha byla ohromná rána. A nejen pro ni. Jsem přesvědčen, že i pro veřejnost, pro hlavní město… pro všechny. Společně tedy, prosím, o nový pavilon usilujme. Přítomnost Richarda, Kijivu, Shindy, Kamby, Bikiry, Kiburiho a Nurua v pražské zoologické zahradě za toto naše snažení určitě stojí!