Nepřítel uniforem

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  02. 05. 2016


Že je ta pohlednice z Prahy, pozná jenom znalec. Ale je to tak. Zachycuje prvního slona pražské zoo Babyho ve výběhu, který se nacházel zhruba v prostoru dnešní expozice lemurů. A ještě těžší je říci, kdy přesně vznikla. Ve své sbírce mám kus, který prošel poštou v květnu 1951, jen pár měsíců předtím, než byl Baby prodán do Sovětského svazu. Vím také o dalším exempláři, poslaném již v květnu 1950. Podle budovy „starého opičince“ v pozadí, podle opadaného listí a v neposlední řadě i podle uniforem dvou mužů u Babyho chobotu se nám však odhad doby vzniku této pohlednice podařilo zpřesnit až na krátký interval mezi podzimem 1949 a jarem 1950. Pravdou ovšem je, že uniformy zachycené na pohlednici, které nám poskytly cenné vodítko při jejím časovém určení, mi dlouho ležely v hlavě také z docela jiného důvodu.

Pohlednice s Babym a návštěvníky, z nichž dva jsou v uniformách. Přesto Baby nepůsobí nijak nepřátelsky. Pohlednice s Babym a návštěvníky, z nichž dva jsou v uniformách. Přesto Baby nepůsobí nijak nepřátelsky.

Mnohokrát jsem totiž slyšel a dokonce i četl o Babyho nepřátelství k uniformám. Dokonce se traduje, že za německé okupace se zvláštní oblibou skrápěl vodou příslušníky wehrmachtu. Jedna z pamětnic raných dob pražské zoo dokonce vzpomínala, že po válce se „jeho averze vůči uniformám vylévala občas už jenom na Sokoly, hasiče a železničáře. Uniformy stříkal chobotem nebo je poprášil prachem z výběhu.“

Jenže na mé pohlednici není patrné, že by Baby měl se dvěma uniformovanými muži sebemenší problém. To mě na ní vždycky trochu zaráželo. Vůbec neodpovídá pověsti Babyho coby úhlavního nepřítele uniforem. A pak se mi dostala do rukou ještě fotografie, která je záběru z pohlednice velmi podobná. Pochází z rodinného archívu a podle všeho byla pořízena v roce 1937. Zachycuje Babyho, jak přátelsky natahuje chobot k šesti uniformovaným četníkům. Ani tento snímek pověst Babyho nepotvrzuje, spíš naopak.

Svým dílem jsem také přispěl k šíření historky, jak se Baby za okupace zapojil do odboje tím, že dehonestoval německé vojáky, ale díky pohlednici a fotografii jsem začal pochybovat - a posléze i pátrat po důkazech. A těch se překvapivě nedostávalo. V archívu zoo se o Babyho nepřátelství k uniformám nedochovala jediná dobová zmínka, a když se Zbyněk Šíša spojil s pamětníky, také příliš neuspěl. Jeden z nich se rozvzpomněl, že Baby prý zaútočil na nějakého německého vojáka, ale ani on sám tomu příliš nevěřil, a druhý měl podobnou vzpomínku, nekonkrétní a nedoloženou, o tom, že jakýsi německý voják snad Babymu podal hořící cigaretu. Zkrátka nic. Babyho nepřátelství k uniformám se začínalo jevit jako typická městská – nebo spíš zoologickozahradní – legenda. Nebyla by ostatně první; už dříve jsem se dopátral, že Katovna v zoo nebyla katovnou a že zdejší štola ani nevede na Svatou Kláru, ani v ní neuniká metan...

Ale nějaký reálný podklad by přece i legenda mít měla; úplně z ničeho vzniknout nemohla… A dr. Kůs spolu s dr. Heráňovou na to přišli! Uniformy podle všeho dráždily nikoli slona Babyho, nýbrž hrocha Petra! Vadily mu prý konkrétně uniformy železničářů. Což – na rozdíl od historek s Babym – máme doloženo v knize „Ze života zvířat v pražské ZOO“ autorů Čeňka Charouse a dr. V .J. Staňka z roku 1938. V ní se uvádí: „(Petr) zvedne hrozivě hlavu, ozve se svým strašlivým válečným basem, až se budova otřásá, a lije proudy vody přes okraj nádrže na lidi směrem k užaslému železničáři.“

Hroch Petr přišel do Zoo Praha v roce 1933 jen krátce po Babym. Avšak zatímco Baby byl v tomto roce dovezen jako slůně z Cejlonu, hroch Petr měl za sebou předlouhé roky života v cirkuse Kludský. Již v tisku z poloviny 20. let můžeme najít inzeráty, slibující nejen „jediný trojstěžný stan se dvěma manéžemi pro 10.000 diváků – 11 slonů – 20 velbloudů – 70 koní – 20 lvů a tygrů s mláďaty“, ale také „obrovského nilského hrocha“. Někde je dokonce uváděna i jeho hmotnost: Tři a půl tuny! Vcelku oprávněně se můžeme domnívat, že šlo o Petra.

Ještě než se cirkus Kludský dostal do potíží, které v říjnu 1933 vedly i k prodeji hrocha Petra do pražské zoo, přepravoval se od štace ke štaci třemi zvláštními vlaky. Při těchto transportech Petr bezpochyby utrpěl řadu příkoří a asi se nemůžeme divit jeho averzi k železničářským – a případně i jiným – uniformám. Ano, nepřítelem uniforem byl hroch Petr!

Zbývá pokusit se vysvětlit, jak mohlo dojít k záměně Petra s Babym, hrocha se slonem. Toto vysvětlení se kupodivu zdá být celkem nasnadě. Slon Baby a hroch Petr dlouho žili v sousedících výbězích a vypráví se, že se vzájemně škádlili a dokonce snad i přátelili. Ostatně slavná fotografie, na níž Baby natahuje chobot k Petrovi, tvrzení o jejich „přátelství“ celkem jednoznačně dokládá. A to nejspíš vedlo i ke vzniku legendy o Babym. Jak ve svých vzpomínkách zachytila paní Hůrková, která v zoo vyrůstala ve 40. letech, říkalo se, že „některá z uniforem asi vhodila za války do otevřené obrovské tlamy hrocha Petra housku se zapíchanými hřebíky a to musel jeho soused a kamarád Baby trestat“. Ve skutečnosti Petr uhynul již v roce 1939, ale vzpomínka paní Hůrkové vytváří pomyslný můstek od Petra k Babymu. Tady ještě „uniforma“ ublížila Petrovi, nepřítelem uniforem je však již Baby.

Jak se tedy zdá, Baby proti uniformám nic neměl. A vlastně mě docela mrzí, že jsem (téměř) vyvrátil krásnou legendu o slonovi, který za okupace skrápěl vodou příslušníky wehrmachtu. Škoda… Ale otevírá se před námi jiný příběh – a sice příběh cirkusového hrocha Petra, který začal nenávidět uniformy. Snad se nám o něm postupem času podaří zjistit víc.

 

Nepřítel uniforem


Vyfotografovat hroznýška tatarského byla výzva: okamžitě mizel v písku. Foto Miroslav Bobek

Bájný olgoj chorchoj má připomínat střevo naplněné krví. Píše se o něm také jako o písečném červu. Obojí je ostatně obsaženo v jeho mongolském jménu: „olgoj“ znamená tlusté střevo a „chorchoj“ červa. Těmto...

Ovíječ skvrnitý. Foto Miroslav Bobek

Prý to celé vzniklo tak, že když Holanďané začali na Jávě s pěstováním kávovníku a vcelku pochopitelně nepřáli polnímu pychu, pražili si místní obyvatelé kávová zrnka, která prošla trávicím traktem ovíječů skvrnitých....




Přihlášení k newsletteru