Dobří holubi se vracejí

Dr. Julius Neubronner nechal patentovat miniaturní fotoaparát, který se spouštěl časovacím mechanismem.

Ve skutečnosti David Martin svým nálezem napsal jenom drobnou poznámku do tlustých análů, zachycujících příběhy poštovních holubů používaných ve válkách. V 1. a 2. světové válce jich byly statisíce a prokazovali válčícím stranám neocenitelné služby. Mnozí dokonce nejen sklízeli vděčnost vojáků, které díky přenosu zpráv zachránili, ale dostávali i válečná vyznamenání.

S vývojem techniky přišly snahy využít holuby také jiným způsobem. Například v roce 1903 si dr. Julius Neubronner nechal patentovat miniaturní fotoaparát, který se spouštěl časovacím mechanismem. Kromě pořizování fotografií na pohlednice se nabízelo i jeho špionážní a rozvědné využití - nikoli náhodou pochází snímek, doprovázející tento text, ze sbírky Oddělení špionážních technologií National Air and Space Museum ve Washingtonu.

Ještě mnohem dál zašel během 2. světové války významný americký vědec B. F. Skinner. Rozhodl se holuby využít k navádění raket. V zásadě šlo o to, že jeden až tři speciálně vycvičení holubi měli být umístěni do špice rakety a tam klováním do obrazovky, na níž se promítala krajina před raketou, upřesňovat směr letu. Nikoli náhodou kdosi podotkl, že šlo o vůbec první dotykový displej. Skinnerovo snažení však provázela skepse armádních činitelů a posléze je na vedlejší kolej odsunuly pokroky ve vývoji elektronických systémů navádění. O něco později ostatně vymizeli ze služeb U.S. Army také poštovní holubi.

Ani nejmodernější technika ovšem není samospasitelná. Dokládají to zprávy z Číny, podle nichž tamní armáda cvičí deset tisíc poštovních holubů. V situaci, kdy selže veškerá elektronika, by mohli posloužit stejně dobře jako v minulosti. Zkrátka, staří dobří holubi se vracejí.