Pozdravy z pražského zoa

Sloupky Miroslava Bobka


Se slovem zoo vždycky byla a dodnes je spousta potíží. Špatně se s ním zachází a v českém slovníku ční nejen osaměle, ale i poněkud nepatřičně. Přesto se ujalo.

Hlavní vstup do zoo. Foto: Tomáš Adamec, Zoo Praha Hlavní vstup do zoo. Foto: Tomáš Adamec, Zoo Praha

Se slovem zoo vždycky byla a dodnes je spousta potíží. Špatně se s ním zachází a v českém slovníku ční nejen osaměle, ale i poněkud nepatřičně. Přesto se ujalo.

Ještě za první republiky měly ovšem zoo i slovní spojení zoologická zahrada přinejmenším dva konkurenty.

Někdy v polovině 20. let se v Národní politice objevil návrh na označení živosad. Vznikl patrně ze zastydlého obrozeneckého nadšení a až příliš se podobal novotvarům typu čistonosoplena; v odborném časopise Naše řeč byl tudíž neprodleně a striktně odmítnut. Přesto se ho ještě těsně před otevřením zoo v září 1931 pokusil vzkřísit autor článku Zlá doba jazyka českého. Naštěstí ani on sám nevěřil, že by mohl uspět.

Daleko vážnější konkurencí bylo pro zoo slovo zvířetnice. Odkazovalo na zvířetnice Rudolfa II. a dalších panovníků, a třebaže současně označovalo i Venuši, velmi silně se prosazovalo zejména v klíčových 30. letech. V zažloutlých novinách z té doby se běžně objevují obraty jako „správa pražské zvířetnice v Troji je vzrušena“ anebo „náš milý spolupracovník, pan profesor dr. Jiří Janda, ředitel a zakladatel naší pražské zvířetnice“.

Ani zvířetnice však neobstála a po 2. světové válce již měly monopol zoo a zoologická zahrada.

Slovní spojení zoologická zahrada je naneštěstí příliš dlouhé, proto se interně vžilo používání jen jeho druhé poloviny zahrada a u veřejnosti se prosadilo slovo zoo.

Ještě v 50. letech se ovšem tohle slovo užívalo jinak než dnes. Bylo rodu středního a velmi často se skloňovalo. V jednotném číslo zoo, zoa, zou, zoo, zoo, zou, zoem a v množném zoa, zoů, zoům… – raději snad nepokračovat. A skutečně se v mnoha knihách a článcích z té doby setkáváme se „zvířaty našeho zoa“ či s různými událostmi „v našem zou“.

V současnosti je zoo slovo nesklonné a může se užívat ve středním nebo ženském rodu, přičemž ženský – snad i ve vztahu k zahradě – cítíme jako správnější.

Naopak zcela nesprávné, i když velmi rozšířené, je časté psaní ZOO velkými písmeny jako by šlo o zkratku. Ve skutečnosti má zoo kořeny v řeckém zôon, živočich. Pište tedy, moc prosím, zoo, pražská zoo, Zoo Praha, třeba i ZOO PRAHA, ale nikdy, opravdu nikdy Zoo, ZOO, pražská ZOO nebo ZOO Praha.

Z pražské zoo zdraví
Miroslav Bobek

 Psáno pro Deníky VLP


 

Záštitu nad projektem Návrat divokých koní na východ Mongolska převzala od mongolské velvyslankyně v ČR Bolormaa Batsaikhan (druhá zleva) ředitelka Zoo Praha Lenka Poliaková (třetí zleva). Na snímku je též zoologický náměstek Zoo Praha Jaroslav Šimek (nalevo) a velvyslanec Republiky Kazachstán v ČR Kairat Abdrakhmanov (napravo). Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Zoo Praha dnes oslavila 95. výročí svého otevření ve stylu 30. let. Návštěvníky čekaly dobové kostýmy a účesy, kameloti roznášející historické noviny či řada hudebních a tanečních vystoupení, zejména v duchu swingu....

Malí gepardi disponují nečekaně pestrou škálou zvuků: syčí, vrčí, pískají, či dokonce „vrkají“, přičemž některé jejich hlasové projevy evokují spíš ptáky než šelmy. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha

Puntíkatý poklad v Zoo Praha se chystá na svou premiéru v expozici. Paterčata gepardů, která přišla na svět 18. června, budou spolu se svou sedmiletou matkou Daenerys k vidění od příštího týdne. Lidé je naleznou ve výběhu vedle...





Foto: Jaroslav Šimek

Zoo Praha se intenzivně věnuje ochraně druhů v lidské péči i v místech jejich přirozeného výskytu.

 

 

Přihlášení k newsletteru