Den hmyzožravců

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  17. 06. 2010


Zeptám se vás úplně na rovinu: Co si myslíte o pojídání hmyzu?

Abych vysvětlil, proč se ptám: Před pár dny jsem se zúčastnil přednášky, kde své hmyzí pokrmy prezentovala dr. Borkovcová z brněnské univerzity, a kromě jiného jsem tam ochutnal burizony s moučnými červy. To mě přivedlo k myšlence uspořádat v zoo Den hmyzožravců. Představit hmyzožravá zvířata, ale také nechat návštěvníky ochutnat hmyzí pokrmy. (Burizony s moučnými červy bychom samozřejmě nabízeli u výběhu hrabáčice Kvídy – ta se po larvách potemníků může utlouct.)

Jenže jsem narazil.

„Hmyzí jídla?“ podivil se jeden kolega. „Zvažte to. Vzpomeňte si na toho politika, co snědl brouka. Stálo ho to kariéru!“

Kamarádka z rádia vyjekla: „Fůůůj!“

Ostatní se v lepším případě tvářili rozpačitě.

A tak jsem se rozhodl zeptat vás: Přišli byste ochutnat? Nebo se podívat, jak ochutnávají ostatní?

Ale jak i od psaní takhle krátkého sloupku odbíhám, už jsem se téměř rozhodl. Před okamžikem jsem domluvil s paní N. Ta na mou otázku, co by říkala na Den hmyzožravců, odpověděla:

„Hlavně ať to moc neokoření! Byla by věčná škoda, kdyby koření překrylo jedinečnou chuť moučných červů!“

 

Psáno pro pražskou mutaci týdeníku Sedmička

Na izolaci a charakterizaci pederinu prý bylo v 80. letech minulého století třeba nasbírat 25 milionů drabčíků Paederus fuscipes. Dnes je již možné tento jed syntetizovat v laboratoři. Foto Dragiša Savić

Letošní Návrat divokých koní jako by pronásledovalo deset ran egyptských. Jedna z nich postihla v kazašské stepi tři mé kolegy.

Foto: Ami Vitale

Tři snímky zachycují tři klíčové události letošního Návratu divokých koní. Pořídili je americká fotografka Ami Vitale, můj kolega ze zoo Oliver Le Que a já.




Přihlášení k newsletteru