Uherák

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  04. 03. 2010


Nikolaj žije v zapadlé sibiřské vesnici -ale jen málokdy a málokde jsem se najedl lépe než u něj. Má totiž záhumenek a chová krávu, prase i slepice. Tudíž mi servíroval špek, čerstvé mléko, zavařeniny, zeleninu a spoustu dalšího jídla; vše v prvotřídní kvalitě.

Chtěl jsem se revanšovat a nabídl mu pravý uherák. "Promiň, ale sóju nejím," odmítl ho Nikolaj a nenechal si vysvětlit, že uherák je specialita, v níž po sóje není ani stopy...
Zkrátka věděl své.

O kvalitě potravin v supermarketech si sice také už dlouho nedělám iluze a třeba špekáčky po velmi neblahých zkušenostech raději nejím, ale z toho, co zrovna čtu o výsledcích spotřebitelských testů, mi běhá mráz po zádech. V šunkové pizze není šunka, v malinové šťávě nejsou maliny, v čokoládě není kakao... Zato všude spousta barviv a konzervantů. A má prý být ještě hůř!

Zkrátka kvalita našeho života měřena kvalitou jídla je mizerná. Dokonce si troufám napsat náhražková.
A dvojnásob truchlivé je zjistit, že zrovna na Sibiři jsou na tom líp: Myslím, že nabídnout Nikolajovi špekáčky ze separátů a bůhví čeho ještě, tak mě přes svou mírumilovnost rovnou zastřelí! Aspoň tomu uheráku že můžu věřit! Doufám...

Psáno pro pražskou mutaci týdeníku Sedmička


Na izolaci a charakterizaci pederinu prý bylo v 80. letech minulého století třeba nasbírat 25 milionů drabčíků Paederus fuscipes. Dnes je již možné tento jed syntetizovat v laboratoři. Foto Dragiša Savić

Letošní Návrat divokých koní jako by pronásledovalo deset ran egyptských. Jedna z nich postihla v kazašské stepi tři mé kolegy.

Foto: Ami Vitale

Tři snímky zachycují tři klíčové události letošního Návratu divokých koní. Pořídili je americká fotografka Ami Vitale, můj kolega ze zoo Oliver Le Que a já.




Přihlášení k newsletteru