Tenhle portrét tuleně obecného jsem pořídil loni na jaře v Glengarriff Bay na jihu Irska. V Corku se tehdy konala konference EAZA a před oficiální exkurzí do palírny whisky jsme s dr. Rehákem upřednostnili soukromou výpravu za tuleni. Vůbec jsem přitom nečekal, že naše setkání s nimi budou tak četná a blízká, ale měli jsme velké štěstí na lodníka, který se nebál vést dřevěnou bárku až do bezprostřední blízkosti útesů. Tak vznikl i tenhle snímek, nad kterým se pokusím říci o tuleni obecném pár zajímavostí.

Výrazné hmatové vousy – vibrisy –, které tuleni vyrůstají na čumáku a nad očima, mu pod vodou umožňují sledovat sebenepatrnější vibrace vyvolané pohybem ryb. Uskutečnily se experimenty, kdy tuleni dostali sluchátka přehrávající šum a také klapky na oči; přesto však dokázali kořist neomylně najít, a to dokonce i když měla třicetivteřinový náskok.

Navzdory tomu, že nemají ušní boltce, disponují tuleni obecní velmi dobrým sluchem. Dokonce se ukázalo, že dokáží rozeznávat hlasy různých skupin kosatek a odlišit ty, které loví savce – a tudíž jim jsou nebezpečné –, od těch, o nichž vědí, že se zaměřují na ryby.

Všimněme si tuleních očí. Jsou nápadně velké a citlivé i ve vodách, kam proniká jen velmi málo světla. Zornice se dokáží velmi rychle stahovat a roztahovat, takže tuleň velmi dobře vidí, i když střídavě proplouvá mezi místy s vysokou a nízkou hladinou světla.

Konečně pokud jde o čich, ten tuleň nemá příliš dobře vyvinutý. Přesto však dokáže detekovat ve vzduchu mimořádně nízký obsah dimethylsulfidu, který se uvolňuje, když se zooplankton živí řasami. A za zooplanktonem se stahuje hlavní kořist tuleňů – ryby.

Přitom tohle všechno je jen nepatrný zlomek ze všech důvodů, proč si tuleň obecný zaslouží být označen za fascinujícího tvora. A blíží se doba, kdy se s ním budete moci setkat i v Zoo Praha.