Anáhitá v Praze, tentokrát doopravdy

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  29. 01. 2022


V sobotu 22. ledna 2022 k nám do Zoo Praha přiletěl sup mrchožravý. Z Libanonu, letadlem.

Sup mrchožravý Anahita na snímku z libanonské záchranné stanice. Foto: Society for the Protection of Nature in Lebanon Sup mrchožravý Anahita na snímku z libanonské záchranné stanice. Foto: Society for the Protection of Nature in Lebanon

Jde o rok a půl starého jedince, který podle zarathuštrické a perské bohyně dostal ženské jméno Anahita (český přepis Anáhitá); ve skutečnosti však není známo, zda jde o samičku nebo samečka, a budeme to muset zjistit až u nás v Praze.

Anahita se vylíhl/a na jaře 2020 ve východních Rodopech a po opuštění hnízda se 10. září vydal/a do Afriky. Již šestý den cesty se však satelitní vysílač, jímž byl/a označen/a, odmlčel. Stalo se tak asi 25 kilometrů jihovýchodně od Bejrútu. Byla to zlá, nikoli však překvapivá zpráva. Podle nedávného odhadu Společnosti na ochranu přírody Libanonu (SPNL) je v této středomořské zemi zabito během migrace každoročně 2,6 milionu ptáků. A byli to právě zaměstnanci SPNL, kteří se v doprovodu příslušníků bezpečnostních složek okamžitě rozjeli vysílač hledat.

A skutečně Anahitu vzápětí nalezli: s těžkými zraněními a – jak se ukázalo – s 12 až 13 broky v těle.

Přesto se lidem ze SPNL podařilo Anahitu zachránit. Bylo však jasné, že bude potřebovat dlouhodobou léčbu a že do přírody se již nevrátí. Proto začali bulharští ochránci přírody usilovat o to, aby ho/ji mohli převézt zpět Bulharska a jednou snad zapojit do chovného programu. Zorganizovat tento převoz se ale kvůli řadě byrokratických překážek nedařilo. Rozhodli se proto požádat o pomoc naši zoologickou zahradu; přece jen jsme na podobné akce mnohem lépe zařízeni. I tak ale celý proces trval čtyři měsíce, a pouhý seznam všech potřebných dokumentů by zabral asi třetinu rozsahu, který mám pro Zoopisník vymezen.

Nyní je Anahita konečně u nás v zoologické zahradě. Snad se uzdraví a alespoň jeho/její potomci se jednou vrátí do přírody.

A mimochodem: Jméno bohyně Anáhity se v souvislosti s Prahou již jednou objevilo. V roce 2005 byl z její blízkosti s velkou slávou ohlášen archeologický nález její sošky. Mělo jít o významný doklad dálkových kulturních a obchodních styků na severní hranici Římské říše v době stěhování národů. Brzo se ovšem ukázalo, že jde o novodobý artefakt, nejspíš nepříliš zdařilou kopii sošky Snící jeptiška, kterou vyráběla firma Ditmar-Urbach.

Ale tentokrát – tentokrát má Praha Anáhitu už doopravdy!

 

Psáno pro MF Dnes


Slavnostní předávání terénního auta a motocyklu. Zleva: pracovník organizace Pomáháme jim přežít – Mongolsko S. Dalajceren, ředitel národního parku Nömrög D. Naranbátar, Miroslav Bobek, guvernér okresu Chalchgol E. Bjambadžargal, mongolistka Veronika Kapišovská, předseda okresního zastupitelstva P. Itgeltögs, ředitel Pomáháme jim přežít – Mongolsko O. Ganbátar. Foto: David Broda, Zoo Praha

Na samém východě Mongolska, v Chalchgolu, nás při naší srpnové návštěvě čekalo překvapení. Poté, co od nás ředitel národního parku Nömrög D. Naranbátar převzal nového Land Cruisera 79, který bude pomáhat při budování...

Ptakopysk v Meander River na Tasmánii. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

V prosinci 2012 jsem napsal sloupek s titulkem Zvíře, které nemůžeme mít. Pojednával o ptakopyskovi a uváděl jsem v něm důvody, proč bychom ho mít měli. Ve stručnosti bych z tohoto svého textu připomněl ty...




Přihlášení k newsletteru