Inspirativní příběh „vombatího chlapce“

Pohledem ředitele

Miroslav Bobek  |  26. 02. 2022


V poslední době jsem si o vombatech načetl opravdu hodně – a uhranul mě příběh patnáctiletého chlapce, který k poznání jejich života přispěl více než kdo jiný.

Vombat obecný ve volné přírodě, foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha Vombat obecný ve volné přírodě, foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

První vombaty spatřili Evropané až roku 1797, kdy na ně na malém ostrově u severovýchodního cípu Tasmánie natrefili trosečníci lodi Sydney Cove. Postupně pak byly popsány tři druhy vombatů, ale o způsobu jejich života se stále vědělo jen pramálo.

To se změnilo až po roce 1960. Tehdy do pobočky soukromého gymnázia u hory Timbertop v australském státě Victoria přišel teenager Peter John Nicholson. Stejně jako jeho tehdejší spolužáci (nebo o několik let později mladý princ z Walesu) měl ve spartánských podmínkách získat nové dovednosti a všestranně se zocelit. Peter však byl podnikavější i zvědavější než kdokoli z nich a navíc si z domova přinesl zájem o přírodu. Začal s nočními a víkendovými výpravami, během nichž se snažil shromáždit co nejvíce informací právě o tajemných vombatech.

Vysoký, hubený patnáctiletý kluk navlečený do staré khaki košile, fotbalového dresu s vycpávkami a záplatovaných kalhot začal studovat vombaty v jejich přirozeném prostředí. Za nemalého rizika se s provázkem, baterkou a víkem plechovky od petroleje plazil do hlubin spletitých vombatích nor, proměřoval je, sbíral v nich kosti i další materiál – a setkával se s jejich obyvateli.

Nicholsonův náčrtek vombatí nory

„Na začátku svých pozorování jsem si myslel, že pokud vombaty potkám v noře, mohou být nebezpeční,“ napsal později. „Brzy jsem však zjistil, že jsou obvykle přátelští a velmi zvídaví, a ve druhém pololetí jsem se začal snažit s jedním spřátelit. Vybral jsem si docela mladého vombata a strávil jsem s ním asi hodinu denně. Nikdy to nebyl promarněný čas, protože obvykle mi předvedl nějakou ukázku hrabání nebo života v noře. Občas ke mně přišel a očichal mi paže a zkoumavě si prohlížel můj obličej a vlasy, zatímco já jsem napodoboval jeho přátelské mručení.“

Ve vyšetřeném čase, během jednoho školního roku a ve věku pouhých patnácti let získal Peter Nicholson o vombatech překvapivé množství poznatků, před kterým vědci uznale pokyvovali ještě po desetiletích – a vlastně tak činí dodnes. Zjistil, kdy jsou vombati aktivní, čím se živí, jak budují a upravují své nory, jak se chovají jejich mláďata atd. atd. Studentská práce, kterou sepsal, není nijak obsáhlá, ale přesto obsahuje vše podstatné. Nebyla by velká nadsázka prohlásit, že všechny další výzkumy již výsledky „vombatího chlapce“ jenom rozšiřovaly či upřesňovaly. Ostatně i samotný Peter Nicholson pokládal svou misi za splněnou. Když absolvoval gymnázium, dal se na studia ekonomie a stal se úspěšným obchodníkem.

 

Psáno pro MF Dnes


Vyfotografovat hroznýška tatarského byla výzva: okamžitě mizel v písku. Foto Miroslav Bobek

Bájný olgoj chorchoj má připomínat střevo naplněné krví. Píše se o něm také jako o písečném červu. Obojí je ostatně obsaženo v jeho mongolském jménu: „olgoj“ znamená tlusté střevo a „chorchoj“ červa. Těmto...

Ovíječ skvrnitý. Foto Miroslav Bobek

Prý to celé vzniklo tak, že když Holanďané začali na Jávě s pěstováním kávovníku a vcelku pochopitelně nepřáli polnímu pychu, pražili si místní obyvatelé kávová zrnka, která prošla trávicím traktem ovíječů skvrnitých....




Přihlášení k newsletteru